Den před příletem na Island přišla na mobil varovná SMS systému Safetravel.is. Důrazně doporučuji se na této stránce zaregistrovat, aby vám chodily na mobil varovné SMS o počasí a stavu silnic. Tohle se opravdu nevyplatí podceňovat. Po cestě na východ je mnoho úseků s dočasně odstavenou závorou, kterou používají v zimě, když chtějí silnici uzavřít. To znamená konečnou. Závora, značka zákaz vjezdu a můžete se tak leda otočit a jet zpět. Jinam většinou možností není s přihlédnutím k tomu, že z jihu na východ vede jedna silnice, a když je nějaká odbočka, zpravidla vede na soukromou farmu. To je taky důvod, proč jsme za celý týden neviděli ani neslyšeli záchranku. Vysvětlení je více než na snadě. Než by někam dojela, pacient by zemřel. Vzdálenosti z města do města jsou hodinové. Jednoduchá SMS vám může ušetřit zbytečnou hodinovou cestu. 

První výletní den, 25.10.2021

Pochopitelně merino oblečení. Spodní prádlo, ponožky, triko, mikina a na to nepromokavá zimní bunda. Původně jsem si říkal, že by mohla stačit softshellovka. Cha, cha. Okamžitě první den jsem zjistil, že cokoliv tenčího než pořádný hardshell by neuspělo. Ne na Islandu. U nás v ČR mi bylo v softshellu vždy vedro. I při mínus 10°C na horách. Na Islandu foukl slabý větřík a hardshell měl dost práce. Poslední dny už jsem bral 5-6 vrstev merina. 

Plavky. Měli jsme v plánu Modrou lagunu. Jídlo v sáčku na oběd i večeři, ohřevný pytel a ohřevné kapsle. Ručníky, kdyby byl po cestě hot tub. Pití do hydrovaku. V podstatě příprava, jako když jdeme na nějaký vrchol hory na celý den (mimo plavky a ručníky). Dle itineráře to vycházelo na příjezd do apartmánu kolem 9. – 10. hodiny večer. A tak to i dopadlo. 

Šlo se spát. 

Ráno sprcha, snídaně díky bezlepkové snídaňové směsi od Nutrendu. Do auta vzít batoh a tašky a jelo se. První plánovanou zastávkou byl Urridafoss. Takový „menší“ vodopád. Sotva jsme vyjeli od ubytování, za námi byl vidět oceán a před námi hory. Lepší přivítání přijít nemohlo. Pustil jsem v autě díky spárování přes Android Auto připravenou hudbu na pobyt na Islandu. Dokonalá atmosféra dotvořena. Silnice jsou na Islandu udržované a ve velmi dobrém stavu. Až jsem byl dost zklamán, že se žádné silniční dobrodružství konat nebude. Dělají je z vlastních přírodních zásob. Byli jsme svědky lokality, kde jednoduše byl z hory odebrán, vytěžen do poloviny sopečný materiál a o kus dál z toho dělali silnici. Není divu, že jejich silnice vydrží to, o čem si naše mohou nechat leda tak zdát. Způsob, jak jejich silnice vypadají je ohromující. U nás tenoučká vrstvička po první zimě rozpraskaná a děravá. U nich na odhad pouhým okem dobré dva metry tloušťky materiálu. A to šlo o štěrkovou cestu zrovna, kdy to bylo vidět. Nemají možnost to odbýt a peníze si ulít. Nemají silnic mnoho a turistů statisíce. Silnice jim musí vydržet a vypadat dobře. Žijí z turistického ruchu (a rybolovu). A taky ano, silnice na vysoké úrovni. Nejsem silničář. Nemohu lépe popsat. Zajeďte si tam a podívejte se. Každopádně kvalita nesrovnatelná s námi. Inu, jak jinak. Také jejich klimatické podmínky jsou úplně někde jinde. Po návratu do ČR mi přišli ještě více směšní všichni majitelé SUV. U nás ty auta nemají žádný důvod být. Nemáme ani zlomkové podmínky jako Island. Tam mají SUV svoje opodstatnění. Na nejhorší naše hory postačí kterékoliv osobní auto max s náhonem 4x4. 

Urridafoss – cesta byla klidná. Zabloudit se nedá. Islanďané mají perfektně značené silnice a krom toho se žádná silniční divočina nekoná. Ta je jen v a kolem Reykjavíku. Nikde jinde. Odbočíte na velmi nenápadnou cestu, ujedete od hlavní silnice asi 400 metrů a najednou parkujete u vodopádu. Nepochopitelné. Na Islandu běžná záležitost. Opravdu. 

Kerid – sopečný kráter, který je dlouho po výbuchu a přístupný lidem, turistům. Jeli jsme a míjeli obří kopce, vrcholy, hory a v dáli viděli neaktivní sopky. Říkal jsem si, kterýpak z nich asi bude Kerid. Najednou navigace ukazovala 1km do cíle a my byli téměř na rovince. Pomyslel jsem si, že by byla chyba v navigaci nebo těch Keridů bylo víc? Ani jedno. Navigace ukázala odbočku za 50 metrů a následoval výbuch smíchu mě i manželky. Tohle jsme nečekali. Byli jsme na parkovišti u Keridu. Parkoviště bylo zdarma. Předním prostor na otočení autobusů a veprostřed stožár s vlajkou. Samotné parkoviště mělo sytě červený povrch. Jako zaparkovat na antuce. To byla železitá půda kolem Keridu. Ten kontrast barev byl nádherný. Zelená tráva, červená hlína, převažující modrá na vlajce Islandu. A navíc kousek od stožáru stálo typicky islandské auto. Pořádná kára zapadající do celkového obrazu Islandu. 

Ukázalo se, že může být ohřevná kapsle vadná a tím pádem se ohřev prodlouží z obvyklých 10-15 minut na 20-30 minut. Od tohoto dne jsem bral vždy alespoň 2 ohřevné kapsle navíc. Dali jsme si oběd, dobře se najedli, napili a vyrazili jsme směrem do Modré laguny. 

Modrá laguna – termální lázně, které se prezentují na svých webových stránkách jako zázrak. Po tom, co jsme tam byli… ano, je to zázrak. 

Když zrovna přijede autobus s turisty, raději chvíli počkejte nebo si nafoťte okolí parkoviště, vstupní budovy. Jednak je co fotit a navíc místnost pro příchod návštěvníků zrovna velká není. Je zbytečné se tam mačkat. 

Na recepci uvedete číslo rezervace, jméno a dostanete náramek. Náramek bude mít barvu dle zakoupeného balíčku. Náramkem si otevřete cestu přes turniket. Půjdete halou ke schodišti. Dole pod schodištěm jsou župany. Slouží pro zákazníky, kteří si koupili dražší balíčky. Pro základní balíčky na župan nemáte nárok. Vystoupáte schodiště a dojdete do šaten. Všude je obsluha, která vám všechno řekne, poradí. Kdyby tam nikdo zrovna nebyl (v době naší návštěvy bylo na šatnu 5 pracovníků), jednoduchý návod na otevření a uzamčení skříňky visí i na stěně každé šatny. Každá šatna je označena číslem. V podstatě nemáte šanci svoji skříňku nenajít. Vyberete si otevřenou skříňku a převlečete se do plavek. Skříňku dle návodu na stěně zamčete. Tzn. zavřete dvířka a máte 5 sekund na to, abyste si náramkem registrovali do čipovačky číslo skříňky. Jednoduchý a funkční systém. Ze šaten přejdete do sprch a použijete jejich sprchový krém, šampon a poté kondicioner. Kondicioner nevymývejte z vlasů! Ochrání barvu. Pokud máte lakované nehty, s největší pravděpodobností vylezete z bazénu bez barvy. Manželce to lak na nehtech suprově ohoblovalo. Máte po sprše (ručník není, nemáte se čím osušit), tak se vydáte na další schodiště, ze kterého se dostanete před východové dveře z budovy směrem k bazénu. Záleží, jak jste otužilí a podle toho buď rychle nebo na pohodu projdete venkem směrem do bazénu. Ručník dostanete až budete odcházet z bazénu. Dříve ne. Je to zhruba 15 metrů, ale po sprše, mokří a venku 3°C s větrem… Úplně fajn to nebylo. Docela kosa si udělat takovou malinkou procházku v takovém počasí. Každopádně jakmile vlezete do bazénu, okamžitě vám teplota vykouzlí úsměv na tváři. Je to skoro nepopsatelné. Teplota vody má různě zhruba 40°C. Teplota se v různých částech bazénu různí, aby si každý přišel na své. V bazénu je rovnou i bar. Horká teplota vody vysušuje tělo. Doplňte tekutiny. Máte za cenu vstupenky nárok na jeden welcome drink dle vašeho výběru. Lhostejno, co si vyberete a za jakou cenu. Jeden welcome drink ať je za 500,- Kč (nějaký zdravý šejk) nebo za 70,- Kč (Coca-Cola například). Dále máte nárok na jednu dávku pleťové masky v bílé barvě. Samozřejmě si můžete koupit i jiné druhy masek či pití. Zaplatíte čipem na náramku. Nádherné místo, ve kterém jsme strávili 2 hodiny. K dispozici je i sauna přímo u bazénu a malý umělý vodopád, pod kterým se můžete schladit. Voda má barvu jako blankytně modré nebe s trochou mléka. Po okrajích jsou kameny, na kterých ulpívá silika. Dojmy z Modré laguny by byly na mnoho A4. Zkrátím to. Jakmile jsme vylezli z bazénu, cítili jsme teplo. Bylo to neuvěřitelné. Těla byla tak vyhřátá, že nám nebyla zima. A to jsem se oblečený od bot až po hlavu s čepicí klepal zimou po cestě z útesové zastávky do Modré laguny. Ani vyhřívané sedalo s volantem mi nepomohly. Teď jsem stál ve venkovní teplotě 3°C mokrý jen v plavkách a bylo mi vedro. V poklidu si vyjdete z bazénu a vkročíte zpět do budovy. Vezmete si ručník a jdete do sprch. Důkladně se umyjete a do šaten. Pokožku budete cítit jako by vám bylo 5. Hebká jako pověstná dětská prdýlka. Ručníku se zbavíte do připraveného koše na použité osušky, oblečete se a jdete směrem k východu. Náramek si před turniketem sundejte. Čipněte si odchod a otevře se prostor v turniketu, kam náramek odložíte. Odcházíte. Krásné video s návodem celého procesu poskytuje přímo Modrá laguna na YouTube. Zhruba 3 dny před návštěvou vám zašlou na e-mail odkaz na video návod. Díky němu bylo vše zcela jasné, srozumitelné. 

Můžete se ještě zastavit v obchodě s produkty Modré laguny. 4x 30ml bílé pleťové masky vás vyjde na 4.500,- Kč. Takže tak. Ale jako dárek na vánoce koupíte něco unikátního a originálního. 

Bridge between continents – jak samotný název napovídá, je to uměle vytvořený most mezi kontinenty. Pod vámi je prasklina díky pohybu tektonických desek. Před vstupem na most se nacházíte v Evropě. Přesněji na euroasijské tektonické desce. Přejdete most a jste v Americe. Island je nefalšovanou zemí divů. Parkoviště je zdarma. Není nijak veliké, ale deset aut se vleze určitě. Není od věci přijet později odpoledne. Žádná velká cedule s upozorněním se nekonala. Díky navigaci mapy.cz jsme místo s přehledem našli. Jinak máte dost velkou šanci lokaci přejet a ani si jí nevšimnout. Most je nenápadný, nevýrazný. 

Fagradalsfjall – k sopce vedou tři turistické trasy. Jedna na 3 hodiny, druhá na 1,5 hodiny a třetí, nejkratší, kterou jsme zvolili my. Parkoviště je na louce, ale pozor, je placené. Vezměte si s sebou výbavu a batoh. Nevzpomínám si přesně dobu, kterou nám zabralo dojít na nejbližší vrchol hory, abychom měli výhled na sopku a lávu, ale přijeli jsme hodně před západem slunce a u auta pak dole byla už tma. Dobré 2 hodiny jsme tam strávili určitě. 

Krusta je na povrchu zchlazená, černá, tmavá. Nenechte se ale mýlit. Pod ní to stále bublá a vře. Láva se posunuje. Po delším pohledu zjistíte, že v mnoha místech stoupá prudce pára, plyn z míst, která nejsou v krustě úplně uzavřená. My měli opět štěstí, že foukal vítr. Nebezpečné plyny tak vítr rozptýlil a odvál. Dolů ke krustě jsme ani tak nešli. Zdraví neriskujeme. Vydali jsme se na vrchol hory. Plyn se drží při zemi. A pak nás zajímal výhled na samotný vulkán. Jak si stoupáte nahoru a šlapete déle a déle, rozkrývá se před vámi celkový obraz. Láva tekla naprosto neuvěřitelně dlouhou trasu. Byl to mrazivý pohled. Ještě prohřátý z Modré laguny jsem cítil po zádech a rukou nefalšovanou, pořádnou husí kůži. Zjistíte, že chybělo jen málo a přetekla, zničila by silnici (mimochodem jedinou), která vede po jihovýchodním pobřeží směrem na východ. Všichni by tak museli používat severní trasu, kterou jsem někde výše už zmiňoval (trpící na vlivy počasí, často nesjízdnou). Malinký kousek a láva by se dostala do oceánu. Nalevo oceán, uprostřed západ slunce a vpravo v dáli doutnající sopka. Těžko vyjádřit pocity z takového momentu. Nevěříte vlastním očím. Cvakám jednu fotku za druhou. 

Islanďané jsou na tento vraždící nástroj hrdí. Co na tom, že by je to jejich přírodní bohatství mohlo vyhladit. Na svahu hory/kopce byl stroj s rypadlem, aby měli turisti kudy chodit. Na farmě, kde jsme si půjčovali koně se nás hned ptali s jiskrou v oku, jestli už jsme viděli sopku. Jsou to šílenci s vlastním životem. A to bylo na nich to nejpřitažlivější. Založíte si farmu a máte klid od všeho a všech. 

Na ubytování jsme přijeli kolem desáté večer. Byl to nár