Finance 

Všechno na Islandu je velmi drahou záležitostí. Island je třetí nejdražší zemí světa a na peněžence to poznáte. Týdenní dovolená se vším všudy nás vyšla na 93 tisíc. Ujeli jsme přes 2500 km a koupili jsme si, co jsme chtěli (kromě restaurací). Na chlebu a vodě jsme nebyli. Na apartmánu byla vybavená kuchyně, dalo se vařit ze surovin koupených v supermarketu. 

Nakupování na Islandu probíhalo v supermarketech, na benzínkách (na těch hlavně latté a nafta). Všude se na internetu dočtete z blogů, že je nejlepší nakupovat v řetězcích Bónus a Krónan. To se ukázalo jako naprostý nesmysl. Nakupovali jsme po zkušenosti s výše zmíněnými už jen v Nettu. Je sice dražší, ale našli jsme tam vše, co jsme potřebovali. Hlavně velký výběr bezlepkových výrobků. Navíc mají otevírací hodiny do noci. Na obchodě bylo uvedeno do 21:00 hod., ale v tuto dobu rozhodně nezavírali. Přijeli jsme po deváté a dveře stále funkční. Dokonce jsme stáli o půl desáté u pokladny a přicházeli další zákazníci. Bónus bych přirovnal k našemu Coopu. Nejnižší možná kvalita a výběr výrobků nula, nula, nic. Ceny sice nižší (například kuřecí prsa za nějakých 350-450,- Kč), ale to opravdu nestojí za návštěvu. 

Kuriozitou byla černá, lávová sůl prodávaná v regálech obchodů. Hodně zajímavé.   

Celá kultura nakupování (služeb) je na Islandu úplně jinde. Při jednom nákupu jsem narazil na pracovníka Netta, jak vyskládává zboží s bílými velkými sluchátky přes uši. Žádný stress. Pokladní byli vždy milí. Ženy za pokladnou vypadaly napůl jako vikingské bojovnice (postavy jako vysportovaný středoevropan s výškou nad 175 cm, potetované), ale vždy se usmívaly a byly milé. Muži působili jako jeden otužilec vedle druhého. Zatímco mi byli zmrzlí, zapnuté bundy na dvou vrstvách merina, oni v kraťasích a v triku nebo v lehké mikině, přes kterou byste viděli skrz. V obchodě Bónus zase pracovníci hašteřili mezi sebou. Hráli si na basketbal. Tohle ale nebyly jen supermarkety. Na letišti si objednáte sendvič a pokladní se vás zeptá na křestní jméno. Proč? Protože až to bude hotové, tak vaše jméno zařve na půl haly a s úsměvem vám ho předá. Objednávka není kompletní? Dozvíte se, že káva ještě není hotová. Přijďte za chvíli. No stress. Ti lidé mají úplně jinou kulturu poskytování služeb. Tady v ČR se všechno bere neuvěřitelně vážně. Až připosraně se dodržuje kdejaká hovadina a tam se to bere s humorem a nadhledem. Všechno. A funguje to! Aby také ne. Vždyť žijí na ostrově, který je napůl aktivní supervulkán (sopek tam bouchlo už několik a může se to stát kdykoliv) a napůl ledovec. Pod nohama jim to vře nebo mrzne. Může se stát cokoliv. Texty o extrémních podmínkách na Islandu nejsou žádnými přehnanými tvrzeními. Island je extrém.   

Benzínky zmíním velmi zběžně. Natankujete a jedete. Tankovat se dá většinou non-stop. Vždy je na jihozápadě k výběru klasická benzina a někde poblíž i tankomat. Jakmile na východě ostrova vyjedete z městečka Vík, čekají vás z 90% už jen tankovací automaty. Ty jsou dotažené na špičku. Ovládání je velmi snadné a rychlé. Přiložíte kartu. Vyberete, za kolik chcete natankovat a tankujete. Když zvolíte možnost tankování za 5000 islandských korun, ale natankujete za 4500,-, tak si systém chytře strhne jen to, co jste skutečně natankovali. Žádná zlodějna se nekoná. Funguje i systém slevových karet. Je však nutné počítat s tím, že se běžně dostanete na ceny 45,- Kč na litr nafty. U benzínu ještě víc. Průměrnou spotřebu ukazovalo auto 6,3 litru na 100km. Ujeli jsme 2500 km jen po jižní části ostrova. Za pohonné hmoty utratíte dost. 

Modrá laguna byla prémiovou záležitostí. Stačí jeden pohled na ceník a musí to být každému jasné. Nicméně to stálo za každou korunu. A dostanete se mezi sortu lidí, mezi které se běžně nedostanete. Uvědomili jsme si to při rozhlížení se po osazenstvu v bazénu Modré laguny. Celý resort působil dojmem 5 hvězdičkového hotelu. Noc jsme sice v hotelu nestrávili, ale můžete si to představit jako hotelový komplex ve filmu Quantum of Solace (bondovka s Danielem Craigem). Hotel zasazený do pustiny. S horkými prameny navíc. 

Parkování funguje na principu zaplacení pomocí aplikace Parka. Aplikaci si stáhnete, spustíte. Pokud jste do teď neměli, zapnete si GPS v mobilu. Registrujete se (uvedete SPZ auta, se kterým jezdíte), spárujete Google Pay platby a je to. Kdykoliv přijedete na nějaké parkoviště označené modrou tabulí „Parking“, zaparkujete, spustíte aplikaci, vyberete lokaci (při spuštené GPS vám to hned najde, kde přesně jste včetně parkovacích zón v Reykjavíku), ve které zrovna jste, zaplatíte a nazdar. Hotovo. Žádné parkovací automaty nikde nenajdete. Aplikace je perfektní způsob placení parkovného. Na druhou stranu parkoviště jsou buď hlídaná kamerovým systémem nebo obsluhou, která auta obchází a kontroluje. Důrazně nedoporučuji šetřit na parkovném. Je to z vašeho výletu jednou z nejmenších položek. A pokuty se pořádně prodraží. Pravidla se dodržují právě pro vysoké pokuty. Max jsme platili za parkovné asi 250,- Kč na den parkování v národním parku. To je stejné, jako si u nás vyjet třeba na Pustevny. No, Pustevny versus Island… 

Tady máte popsané pravděpodobně vaše výdaje. Pak zbývá ještě volitelná tisícovka různých exkurzí, vstupenek do muzeí, prohlídek, túr s průvodci a dalších jednorázových výdajů, o kterých se zmiňovat nebudu. Dodržujte pravidla. Za porušování hrozí vysoké pokuty. Ne jako u nás to mizerné nic, které nikoho o ničem nepoučí. Pokud jste založením anarchista nedodržující zákony, připravte si dvojnásobný rozpočet. Nedoplatíte se. 

#Island #SupermarketyNaIslandu #cestovani #Bonus #Kronan #Netto #parkovani #FinanceIsland