Cesta na Island VI. díl

28.10.2021

Den v autě. Z Eyrarbakki (místa ubytování) do Diamond Beach to byla cesta bez jakýchkoliv zastávek dle Mapy.cz na 4 hodiny a 14 minut. Ale nezastavujte na Islandu…

Vík – Ještě do městečka Vík jsem se držel a nezastavoval. Neustále jsem vedle na sedačce spolujezdce pozoroval pohyby, že by bylo vhodné zastavit a udělat fotku. Poskakování na sedadle, mávající gesta rukama. „Nezastavujém, máme zpoždění!“

Před odletem na Island jsem si četl poznatky na jiných blozích. Různé blogy popisovaly Vík jako poslední město na východu země, kde jsou benzínky s obsluhou a kde se dá natankovat. Počítal jsem dojezd na plnou nádrž a trasu, kterou jsme chtěli jet. Manželce jsem zpočátku nic neřekl, ale čísla jednoduše nevycházela. Nehodlal jsem se smířit s tím, že by už nebylo kde tankovat. To se jevilo jako nesmysl. Když se podíváte na mapu Islandu a spočítáte vzdálenosti a velikosti nádrží aut, tak bylo jasné, že to nehraje. Kdyby to byl opravdu problém, společnost, od které si půjčujete auto, by na to jistě upozornila a dodala do každého kufru kanystr nebo dva na rezervu. To se nestalo. Byl jsem lehce napnutý, jestli se mi potvrdí moje teorie anebo měly blogy pravdu.

Vík je pěkné městečko. Malé a pěkné s moderními stavbami. Výhled na oceán, útesy a z druhé strany se tyčí kopce. Na celé městečko dohlíží krásný, na kopci postavený kostelík. Bylo zvláštní, že nikde neměli velké hřbitovy. K vidění na nás vykoukly během cest na jihu země jen tři. Každý velikostně asi jako u nás hřbitov u malinké vesnice. Zastavil jsem na benzince značky Olis, u které jsme dosud tankovali. Tady už bez obsluhy. S obsluhou byla jen benzina nejdražšího řetězce. Tankovací automaty na Islandu jsou přesné a spolehlivé.

Já se věnoval autu a manželka vyběhla fotit okolní sochy a stavby. Architektura se na Islandu výrazně liší snad každých 40 km. U nás můžete začít v Jeseníkách, sjet na Jižní Moravu, pak po D1 do Prahy a přes Severní Čechy to podél hranic vzít klidně až do Českých Budějovic a víceméně narazíte na stejnou architekturu, vzory. U nich se budete divit často nad stavbami, které ničím, naprosto ničím nezapadají do rázu krajiny nebo snad vzoru daného města, městečka. A dle mého to souvisí s tím, že mají islanďané těžké podmínky k životu a potřebují podněty navíc k tomu, aby rozbili stereotyp, fádnost. 

Z auta jsem viděl železnou sochu u nákupního centra Víku, která mi připomněla dříve konané slavnosti Hefaistos na Helfštýnu. Zda se stále konají netuším, ale při naší poslední návštěvě šlo obdivovat mnoho železných soch. Pokud najdete nějaký termín, zajeďte se tam podívat.

Zbavil jsem auto odpadků, protože na Islandu si všechno vozíte s sebou, hlavně nespočtu obalů od medicínských bonbónů (Zaznačte si, že Vík má u nákupního centra koše! Košů, kam můžete vhodit svoje odpadky, najdete za týden tolik, že je spočítá na jedné ruce mrzák po výbuchu petardy v zavřené pěsti.) a vyrazili jsme na cestu mimo dosud probádané hranice. Vík už je jen kousek od pláže s černým pískem. Jen objet kopec. Ale za Vík jsme se dodnes nedostali. Počasí se rychle mění k horšímu. Citelně se ochladilo, nebe je kompletně tmavě zatažené. Takhle se ještě nezbarvilo. Je mi zase zima a sedám si do auta, než se vrátí manželka z „fotokroužku“. Včerejší sprcha pod vodopády mi na zdraví a pocitu vyhřátí nepřidala. Dnes nás čeká dlouhý den, budu vylézat z tepla auta co nejméně. Do konce dovolené ještě pár dnů zbývá a já je nehodlám strávit s teplotami a bolavým krkem. 

Kontroluji počasí. Všímám si varovné SMS. Na západ země, kde jsme mimochodem ubytovaní, se řítí blizard. A tak nějak mi to bylo jedno. Věděl jsem, že jedeme na opačný konec ostrova a přespíme tam. Snad se další den vrátíme do ubytování, ze kterého něco zbude Severozápad je na tom podstatně bídněji. Sněhová bouře s rychlostí větru 72-144 km/h. Uzavřené cesty. V žádném případně podmínky na jakékoliv cestování. Opět jsem si děkoval za vybranou lokalitu s ubytováním. Eyrarbakki, Selfoss, nešlápnete vedle. Kdekoliv jinde je to riskantní nebo o ničem (všude daleko, okolo mrtvo) a přímo Reykjavík nepřipadal v úvahu vůbec. Chtěl jsem vypadnout z našeho prostředí měst a vesnic nabitých těsně vedle sebe. Chtěl jsem mít Island.

Jedeme, pouštím v autě hudbu připravenou na jedinečnou dovolenou a ve zpětném zrcátku pozoruji to, o čem varovala SMS systému Safetravel.is. Dohnat nás to nemohlo, byl to úplně jiný směr, ale takovou tmavou masu nepřehlédnete. Přesto, že se mraky cestou na východ začaly sem tam trhat, ještě nebyly zdaleka pryč. Cesta byla dlouhá a byl čas na svačinu. Vzali jsme si na cestu volská oka s chlebem a banán. Přímo vhod nám Island poslal do cesty lokaci s výhledem na první známku ledovce. Bylo to o kus dál za značkou upozorňující na možnost projížďky po ledovci na sněžných skútrech. Bylo to takové nepatrné nic oproti tomu, co nás čekalo, ale i to málo způsobilo velké mrazení v zádech, byť jsme měli zapnuté vyhřívání sedaček. Nikdy v životě jsem ledovec neviděl. A tamhle byl. 

Pomalu se odkrýval druhý největší ledovec Evropy. Nelze se splést v tom, na co se koukáte. Modré, zelené barvy, zvrásněnost povrchu, odlesky. Tohle vám sněhová pokrývka neudělá. Snažil jsem se připravovat na to, jaké asi bude vidět ledovec naproti sobě až dojedeme k ledovcovému jezeru. Nic vás nepřipraví…

Při vybavování vzpomínek si uvědomuji, že jsem v jeden moment vybuchl smíchy. Stáli jsme s autem na tom provizorním odpočívadle (na které by se auto bez vyvýšeného podvozku nedostalo), jedli ta volská oka a asi jako vyrovnávací mechanismus mozku, aby se nezbláznil, jsem se začal smát, jak jíme typicky česká volská oka s pepřem a v chlebu přeloženým napůl, zatímco támhle je ledovec. Říkám ženě ať fotí, protože tohle je vysloveně fotka pro rodinu. Ano, před pár dny jsme se dívali z kopce na sopku. Beru. S tím jsem se srovnal. I když to bylo velké sousto. Ale dnes si jím tohle, co běžně snídáváme před výšlapem na nějakou horu u nás, a tamhle je zatraceně ledovec, když jsem před pár dny čuměl na sopku! Bylo toho v ten moment nějak moc.

Vyšel jsem z auta, abych si to vyfotil, než odjedeme dál po trase. Island je nehostinné místo pro život. Viděli jsme všehovšudy pár stromů uměle vysazených, trávu, lišejníky. A tady kilometr pod ledovcem? Houby. Děláme fotky, sedáme do auta, nepřemýšlím nad tím. To je na cvokhaus.

Skeiðará Bridge Monument – ledovec po cestě vystupuje stále více a více. Přibližuje se a zvětšuje. Byl by zázrak si nevšimnout. Vždyť zabírá svojí rozlohou téměř 8 tisíc kilometrů čtverečných. Jako všechny ledovce se i tento zmenšuje (Planeta má svoje cykly. Zase přijde doba ledová a po ní zase bude všechno tát. Nic, co by tu už nebylo.). No a pod sebou má tři vulkány. Poslední erupce proběhla ve 20. století.

Jedeme a jedeme a vedle nás nějaká dálnice na mostě po pravé straně. Za chvíli už to dálnice nebyla a most taky ne. Kusy kdysi nějakého mostu. Ledovec před námi je přesně před našima očima a zabírá celé zorné pole. Kdyby na kusech mostu nebylo graffiti, zřejmě bych nezastavoval a projeli bychom kolem. Ať se mi graffiti hnusí jakkoliv, upoutá to pozornost. Pohoršující, ale ano, upoutá. Spousta naučných cedulí kolem. Kdysi krásný a funkční most byl zničen vlivy přirody. Respektive jedním vlivem jedné sezóny. Však si místo vyhledejte na googlu a dozvíte se vše. Dokonce vám Wikipedie naservíruje fotky původního mostu. Bylo to krásné dílo.

Po cestě se příhodně našel tankomat. Nic zajímavého dalo by se říct. Neobvyklý byl nedalo přivázaný pes k nějakému sloupu.

Jednak psů uvidíte na Islandu minimum a pak tady ten vysloveně škemral o záchranu. Majitelem byl zřejmě dělník, který pracoval s bruskou na střeše budovy opodál. Možná to byla vyšší, luxusnější garáž. Naše pozornost patřila psovi, a proto si typ budovy ani nevybavím. I přes zavřené dveře auta to byl hnusný zvuk. Natož pro psa. Když nás viděl, jak pomalu odbočujeme od tankomatu na silnici, smýkal s sebou a kňučel, abychom ho vzali s sebou a nenechávali ho tam. Bylo nám ho líto. Být to někde v Evropě, putoval by na cestách nejspíš už s námi. Než by šel do útulku nebo k jiným lidem, protože narovinu, psa už máme a na dovolené jsme měli půjčené auto. I tak veterina a… no jo.

Jökulsárlón – Vyčasilo se. Mraky zmizely. Asi se chtěl ledovec a ledovcová laguna předvést v tom nejlepším možném světle. Rozdíly v počasí dokáží velké divy. Stačí trochu zataženo a krajina získá temný nádech ať jste kdekoliv na ostrově. Měl jsem z toho až dojem jako typický islanďan. Stísněnost, pohlcování zaživa. Přesto, že projíždíte rozlehlou krajinou, kde kolem sebe máte kilometry prostoru, jako by na vás i vzdálené hory padaly. Dokáže to člověka psychicky sevřít. Naopak slunečný den a padá vám brada úžasem, všechno vypadá rázem jinak. Proto jsme jeli jednu trasu defacto 3x za různého počasí 3x jinak.

Ledovcová laguna - bylo jasné, že přímo na ledovec se nedostaneme. Je to na celý den jen o ledovci a krom toho jedině s průvodci (sněžné skútry, speciální džípy nebo jinak upravená vozidla do extrémního terénu). Jedeme si jedeme a najednou ztuhnu. To, co jsem viděl támhle za tím valem zeminy, kamenů byl… kus kry? Nevěřím svým vlastním očím. Ano, byli jsme asi půl hodiny od Diamantové pláže, ale podle fotek jsou tam jen úlomky ledu, a ne nic tak velkého. Hledám parkoviště. Netrvá dlouho a nabídnou se hned tři parkoviště. Využíváme toho, kde je nejméně aut. Prostředního. Teple se obléct, od ledovce jde skutečně velká zima, opatrně otevřít i zavřít dveře auta, protože silný vítr se mnou zápasí, kdo s koho. Ještě auto přeparkuju tak, aby byly dveře proti větru (cestovat bez dveří 5 hodin po jejich urvání větrem fakt nechci) a jde se na to. Dle map jsme u ledovcové laguny. Jako obvykle manželka dávno přede mnou. Je mi hrozná zima. Tohle místo je tím nejchladnějším, co jsme zatím byli. Jdeme zhruba 50 metrů do mírného svahu. Dostanete se na vrchol kopečku a připadáte si jako ve filmu. Před vámi se rozprostře obrovská ledovcová laguna s plovoucími krami. Kusy ledu odtržené od ledovce. Je to neuvěřitelný pohled. Velmi těžko popsatelný. Naštěstí manželka nahrávala video, a tak mám ušetřenou práci. Podíváte se na video.

Schválně si to pak zkuste popsat. Vlevo hory. Mimochodem nejvyšší hora je právě v této lokalitě. Přímo před vámi ledovec. Pod vámi ledovcová laguna a plovoucí kry. Vpravo od vás je spojení ledovcové laguny s oceánem a za vámi Diamantová pláž. Kde jinde v Evropě najdete tolik neuvěřitelností spojených v jednu megalokaci?

Odletěli jsme na Island za dobrodružstvím a taky daleko od české mentality, čechů. Zaparkuju auto na nějakém parkovišti uprostřed wonderlandu a co se nestane? No hned vedle mého auta začne parkovat nějaká česká expedice s českými SPZ. A tak jsem zase rychle zpět nohama na zemi, znechucen a chci co nejdřív odjet jinam.

Diamond Beach – jak už jsem zmínil, tak ledovec, laguna a Diamantová pláž jsou v jedné lokaci. Vše je propojeno. Autem jsme popojeli asi 5 minutovou jízdou a zase se parkovalo. Diamantová pláž je spojení jemného vulkanického písku s kusy ledu. Ono by samo o sobě stačilo to procházení se po pláži s černým pískem. Tady jsou ještě navíc kusy ledu a u pobřeží si plaval lachtan. Byla to pověstná třešnička na dnešním dnu. Ale i tak mi to nestačilo.

Odjížděli jsme z Diamantové pláže a já si říkal, jestli tady v okolí není nějaká odbočka, která by nás zavedla kousek blíž ledovci. A byla. Ukázalo se, že mezi ledovcem a lagunou je parkoviště a turistické centrum. Takový pomyslný rozdělovník. Na parkovišti už stálo jen jedno auto. Začalo se stmívat.

Po zaparkování jsme jeho posádku potkali navracející se od ledovce. Vítr se zmírnil. Dostali jsme se v rámci možností dnešního dne nejblíž k ledovci, jak to jen šlo. Vznikly nádherné fotky za úplného soukromí. Užili jsme si poslední lokaci dne. Byl čas na cestu do druhého ubytování na jednu noc.

Hof Adventure Hotel – jak název napovídá, zažijete dobrodružství. A taky ano. Jen ne zrovna příjemné.

Přijeli jsme v době večeře. Tuším kolem deváté hodiny. Všude byla černočerná tma. Byly vidět jen obrysy skal okolo, zvířata u cesty osvětlená reflektory auta a závěrem zlomek vodopádu. Nutno uznat perfektní lokaci hotelu. Vždyť mají hotel na pomezí toho nejlepšího z jihovýchodu země. Ledovec, laguna i Diamantová pláž. Za hotelem vodopád. Řeklo by se, co tady jde zkazit? Upřímně to nejdůležitější. Samotná stavba hotelu.

Dostali jsme klíče od pokoje a vyšli do prvního patra. Čistota sice ano, ale asi jako od naší uklízečky v práci. Na oko (bez druhého), za šera a z dálky. Pokoj nebyl velký, ale na jednu noc to stačilo. Hlavní byla vlastní koupelna. Takových pokojů bylo v ubytování doslova jen pár. Většina ubytovaných měla totiž záchod na chodbě, což nám došlo prakticky ihned po neustálém hluku, který nás vyburcoval k vykouknutí ze dveří pokoje, co se furt děje? Islandská mobilizace nebo co? Ne, to jen hosté prostatici. Každý zvuk byl slyšet způsobem jako by všichni chodili na záchod k vám do pokoje za dveře. Téměř nulová izolace. Byly slyšet zvuky mluvení, jako od lidí ve vedlejším pokoji. Chůze po chodbě, po schodech, používání WC, splachování v trubkách… Děs a hrůza. Nevyspali jsme se ani jeden. Neustále nás hluky probouzely. Jediným plusem byla pohodlná matrace, postel a sprcha. Aspoň se příjemně leželo. Sprcha tak napůl. Hotel je ve studené oblasti. Tím pádem k ohřevu vody topí kotel. Majitelé šetří a tak mají na zdi cedulku, že když se teplá voda vycamrá, máte smůlu a sprchujete se ve studené. To bych čekal někde v hotelu v Chorvatsku. Tady ne. No a hotel si ode mě vysloužil pojmenování „kus Chorvatska na Islandu“. Probuzení bylo také dobrodružné. Večer jsme si logicky zapnuli topení. Jenže zpackali krom zdí i stavbu oken. Všechno, co jsme nechali na parapetu bylo ráno durch mokré. Teplo se na oknech sráželo a vznikala voda na vnitřní straně v pokoji. Teklo to hezky dolů do radiátoru a na zem. Možná pokus o speciální edici rekuperace? Každopádně jim nevyšel.

Děsila mě představa snídaně tady po té první noci. Naštěstí se dalo vybrat. Malé vajíčko neoloupané, plátky salámu, plátky okurky, džus nebo káva, těstovina. Tak rychle sbalený jsem asi ještě nebyl. Opravdu už jsem chtěl co nejdřív zmizet, odevzdat klíče, sednout do auta a pryč. Jedna noc. A nazdar. Nikdy víc.

Čekal nás dnes odpočinkový den.

#blog #iceland #island #cestovani #dovolena #vik #skeidara #BridgeMonument #jokulsarlon #GlacialLagoon #LedovcovaLaguna #ledovec #DiamondBeach #DiamantovaPlaz #HofAdventureHotel