30.10.2021
Reykjavík
Dnešek byl o Reykjavíku. Na ráno jsme měli naplánované PCR testy v místním centru a potom už jen projížďka po městě a cesta zpět na apartmán.
1. Cesta do Reykjavíku
Mohli jsme si vybrat ze dvou cest. Víc jich do Reykjavíku ani nevedlo. Severní a jižní. Jižní už jsme znali. Několikrát se po ní jelo a pojede i poslední den dovolené směrem na letiště. Volba byla jasná. Pojedeme severní cestou, která byla před pár dny uzavřená pro sníh a další podmínky nevhodné k jízdě. Musel jsem to vidět.
Hned první větší odbočka a bylo patrné stoupání. Stoupání bylo po celou dobu jízdy. Až několik kilometrů před samotným Reykjavíkem zase klesáte. Chvíli jsme jeli krásnou silnicí, vypadala úplně nově, serpentinami, a najednou kopce a hory. To už nám také přišlo všední, jenže v těch horách byly díry. Ne jen tak ledajaké od přírody. Ale od obrovských těžebních strojů a kolem děr cestičky pro tu techniku, která odvážela vytěžený materiál. Říkali jsme si, co to může být. Odpověděl nám sám Island po pár dalších minutách jízdy. To už se citelně ochladilo a teplota klesla o 5 stupňů. Zapínal jsem topení v autě. Narazili jsme na místo, kam těžká auta odvážela vytěžený materiál a skládala jej, kde už přicházely ke slovu bagry. Oni těží hory, aby získali materiál na stavbu silnic! Byl to jeden a ten samý materiál a opodál tu silnici z toho fakt dělali. Co den na Islandu, to údiv. Zřejmě šlo o nějaký sopečný původ nebo snad skutečně vyhaslou sopku. Sopečný materiál je vcelku nezaměnitelný od materiálu, ze kterého máme silnice u nás.
Stoupáme a kolem silnice začínají být vidět zbytky sněhu. Věříme, že tady muselo být sněhové peklo a proč chodily varovné zprávy. Zatím jsme viděli sníh, led jen na ledovci. Nikde jinde. Dnes tady, kus od Reykjavíku severním směrem. Do 3/4 trasy to byla pohodová cesta. Minimum aut, nová silnice, jelo se příjemně. Nějakých 10-20km od Reykjavíku už nastoupila typická dálnice s více pruhy v obou směrech.
Čím blíž jsme byli Reykjavíku, tím víc se mi zase za volantem zvyšoval stres, stejně jako, když jedete do kteréhokoliv jiného velkého města. Chaos, uspěchaní řidiči bez blinkrů, porušující na silnici vše, co porušovat jde. Mumraj, který nemám rád. Zase jsem děkoval navigaci. Tohle byl bez ní nedal.
2. Reykjavík
Samotný průjezd centrem Reykjavíku už je víceméně pohodou. To nejhorší je v aglomeraci a kolem centra. Prodrat se. Přežít ty semafory, křižovatky a zvláštní odbočky. V plánu bylo navštívení toho nejznámějšího a nejlepšího, co město může nabídnout: Sun Voyager, kostely Hallgrimskirkja, Kopavogur a Landakots, národní muzeum, koncertní síň a nesměl chybět maják. Měli jsme co dělat.
V centru města se jede krásně. Historické jádro je většinou jedním směrem. Málokdy dvěma, takže máte auta jen před nebo za sebou. Nepotkáváte v protisměru nic. Lidi na chodníku. Všude v centru je max. povolená rychlost 30 km/h. To bych zavedl i u nás. Je to pohoda. Máte čas úplně na všechno. Věnovat se řízení, vše stíhat obhlédnout při čekání na přechodech nebo křižovatkách, je to paráda. Jen to parkování bylo lehce strastiplné. Hlavně u památek. Pomáhala nám aplikace Parka. Bez ní ani ránu po Islandu. Zapnete si GPS v mobilu a hned vám ukáže, kde jste a jaká je to zóna, nabídne rovnou zaplacení parkování. Žádné stupidní lístky a parkomaty. V pohodlí auta si najdete klidně levnější parkovací zónu, tam zastavíte a zaplatíte z mobilu. 1 minutová záležitost. Zaparkoval jsem v zelené zóně, nejlevnější (červená nejdražší) a šli jsme se kousek projít po městě a pak ke kostelu. Záležitost na 10 minut chůze.
Jejich obchody jsou jiné. Jaké překvapení. Téměř každý obchod kolem centra láká ke vstupu. Jsou krásně vyzdobené. Nejen vitríny výkladních skříní. Celá fasáda, dveře, vše je upravené a tahá oči. Někdy příjemně, jindy extravagantně, ale člověka to láká a tím je účel obchodu splněn. Nic z těch obchodů jsme nepotřebovali, ale bylo opravdu těžké nevstoupit. Říkali jsme si, že máme nabité dopoledne a zatím žádná památka. Vyrazili jsme ke kostelu.
U kostela je nemožné zaparkovat. Ani z jedné strany nebylo jedno jediné místo. Udělat fotku bez davu turistů bylo otázkou dlouhého čekání. Kostel je doslova v obležení jako nějaký středověký hrad pod útokem. Všude lidi. A není divu. Je to vskutku impozantní stavba, na kterou se dá dívat dlouhé minuty ze všech úhlů. Dovnitř jsme nechtěli. Zítra se letělo domů, pořád probíhala pandemie Covid-19, nechtěli jsme se mísit do uzavřených prostor. To mi připomíná předcovidovou návštěvu Louvru nebo Sacre-coueru, hlava na hlavě, neexistující osobní prostor, nosy lidí nalepené na krcích těch před a kolem nich... Pohled zvenčí stačil.
Jelo se na nejznámější islandskou skulpturu. Sun Voyager. 3 parkovací místa vedle hlavního tahu. Každý fotí Sun Voyagera z jedné strany, jedním směrem a vysvětlení je jednoduché. Z druhé strany je magistrála a paneláky. Nedělá to vůbec dobrý dojem a chtělo by to vybrat lepší místo. Tahle návštěva pro mě byla zklamáním a v podstatě jen na otočku. Udělat pár fotek a pryč.
V podobném duchu bylo projetí kolem národního muzea, koncertní síně. Nemělo smysl ani parkovat. Nestálo to za ten stres v dopravní situaci vznikající kolem desáté hodiny a už mimo historické centrum.
Zastávky byly až u dalších dvou kostelů. Kopávogur a ten druhý už si ani nevzpomenu, jaký měl název. Z dálky vypadaly oba pěkně. Čím blíž jsme byli, tím obyčejněji to nakonec dopadlo. Začínali jsme mít už hlad. Zbývala poslední zastávka a tou byl maják.
Musím uznat, že město celý dojem z Islandu kazí. Nehodí se to. Pořád jste jinak na cestách, v přírodě a teď město se vším, od čeho jsme se chtěli dostat co nejdál. Nasednout do auta, po cestě vzít naftu a hurá pryč. Měli jsme už velký hlad a navigace ukazovala po cestě zpět restauraci i nákupní zónu. Vyrazili jsme.
3. Cesta zpět
Zastavili jsme u Hofland Eatery. Krásná, malebná restaurace po cestě z Reykjavíku asi napůl cesty do ubytování. Asi hodina a půl cesty autem. Nálada se okamžitě zlepšila po odjezdu z města a zase byla jen lepší a lepší. Udělali jsme fotky s papuchalkem, kterého jsme si pořídili u gejzírů a šlo se dovnitř.
Skvělá výzdoba, příjemné prostředí, celá restaurace působila útulně. Nafotili bychom toho víc, ale všude seděli lidi. Dokonce na záchodě to vypadalo jako v nějakém obývacím pokojíčku. Dostali jsme porci islandských hranolků. Islandských píšu záměrně, protože byly 2x tak velké, než na jaké jsme v Evropě zvyklí.
No a po jídle následovala typicky chlapská záležitost. Jsem vám do teď vlastně ani neukázal, jak vypadá typicky islandské auto, že? No tak, tady je máte. Tohle jezdí po Islandu. Jen my turisti jezdíme v běžných SUV :-)
Dnešní výlet do Reykjavíku byl u konce. Odpoledne následovalo balení na zítřek s odletem. Sbalili jsme si věci, které nebyly potřeba. Vyřídil se pozdější odjezd z apartmánu, abychom se aspoň trochu vyspali na let, který odlétal večer s příletem do polska ve 2 ráno.
#reykjavik #sunvoyager #hallgrimskirkja #blog #cestovani #Seltjarnarnes #hofland
