Dnes jsem se rozhodl udělat video, kdy jsem jel na projížďku. Trasu jsem si sice stanovil tak nějak odhadem do 100km, ale nevěděl jsem, na jaký stupeň pojedu a jak dlouho, členitost terénu a další. Pročítal jsem asistenční kartu pojištění a počítal jsem s tím, že bude možná potřeba zavolat odtah. Teploty už jsou nad 20°C, takže nějaké čekání venku u motorky by bylo snesitelné. 

Trasa měla být vysloveně vyhlídková a hlavně kombinovaná. Tedy město i okresky. Rovina i kopec. Naprosto jistě znám svoji rutinní trasu na 70km a vím, že vždy dojedu s půlkou baterie ať už fouká vítr nebo ne. 

Stanovil jsem trasu na Litovel-Uničov-Úsov-Mohelnice-Loštice-Bouzov-Kozov-Javoříčko-Luká a zpět do Litovle. 

Vyjíždím z města a okruhem se dostávám po městě na náměstí. Litovel je malinké městečko známé celé republice. V tom horším slova smyslu. Všichni si pamatujeme, jak byla Litovel ve všech zprávách v televizi kvůli lockdownu ohledně Covid-19 pandemie. V televizi mluvili o tom, jak do města a z města nikdo nesmí. Přitom každý litovelák ví, jaké nesmysly to byly. Dostali jste se kamkoliv ať už do města nebo ven. A ti, co se znají s místní policií měli automaticky "volňásek" bez jediného slova. Prostě malé město a každý zná každého. Byly tu povodně a tornádo. Televize nás musí milovat. Co je aspoň trochu zajímavé je, že náměstí Přemysla Otakara II. přivítalo návštěvu T. G. Masaryka a máme tady druhý nejstarší most v republice hned po Karlově mostě v Praze. Ve videu po něm jedu hned z náměstí. Tím zajímavosti končí. 

Cesta z Litovle do Uničova je po rovince. Zrovna ten den byly poutě a trhy. No 8. května mi nic neříká. Z videa jsem vystřihl komplet celý segment průjezdu kolem poutí a trhů. Cesta je to z města na jedničku na okresku na trojku. Cca 2 km ve městě a 10km na okresce na trojku. Hlavně z Litovle do Uničova je nejhorší cesta v okolí ve smyslu, že na úseku dlouhém asi 2 km se to každý závodník v Ochcávce a 30 let starém BMW snaží rozpálit, na kolik to jen jde. Když vás tam na tom kousku bude někdo předjíždět se 150km/h, nepřekvapí mě to. Jedu si v limitu rychlosti 90km/h. Ona je ta rychlost na motorce E-Odin dost relativní. Tachometr ukazuje 94-95km/h, ale měřiče rychlosti a GPS ukazuje 89-90km/h v reálu. Jak kdy a kde mají seřízené měřiče rychlosti. Motorka nemá tempomat. Bohužel. Stala by se z ní super silnička tím pádem. Prostě mi to neustálé kroutění zápěstím přijde jako přežitek. To už někoho nenapadlo udělat tlakový senzor nebo něco zkrátka moderního a ergonomického?

Projedu se po náměstí v Uničově, jedna fotka a jedeme dál. Kostky nemusím a nechci se zdržovat déle, než je nutné. 

Z Uničova do Úsova jsem ještě nikdy nejel. Musel jsem se podívat, kudy se to vlastně dá. Takže cesta městem a pak zase okreska. Jenže ta byla tak rozmlácená, že jsem jel max na dvojku a max 70km/h. To se víc vážně nedalo. Hnus cesta. Následovala vesnice, druhá vesnice Medlov a pak krásná cesta před Úsovem. To byla paráda na motorce. 

Úsov, lovecký zámeček. Jednou jsme tam byli. Není tam nic než trofeje. Každá místnost naprosto stejná. Stěny obložené trofejemi. Jinak Úsov je pěkné, upravené městečko. silnice k němu a z něj jsou parádní. Cesta do Mohelnice byla skvělá. Až na ten karavan před Mohelnicí. Měl to nové na zelené značce, tak s tím jel pomalu. Ze trojky rychle na jedničku. 

A jsme v Mohelnici. Město znám, pojedu směrem na náměstí kolem školy a pak na Loštice. Nevěřil jsem moc tomu, že by cesta mohla být tak fajn. Na mapách to vypadalo všelijak a spíše jsem čekal jednu rozbitou hrůzu za druhou. Medlov - Mohelnice je krásný kus cesty. V Mohelnici bylo mrtvo. Nebylo se na co dívat. Fotka u náměstí a pryč. 

Přímočará cesta z Mohelnice do Loštic. Tisíckrát projetá cesta v autě, znám to tam jako své boty. Kopeček před Lošticemi a trochu to tam rozjet. Trojka je jasná volba. Samotné Loštice nejsou ničím zajímavé. Jel jsem přes ně, abych se dostal z druhé strany do Bouzova. Přes Podolí. A hlavně je to neustálé stoupání do kopce. To měl být první zátěžový test. Zatím byly rovinky a střídání stupňů rychlostí. Ale to nám toho moc nepoví. Schválně jsem si nechal na dobu, kdy jsem si říkal, že už bude baterie načatá a ubývat. Tak jak rychle to půjde dolů. 

Z Loštic směr Podolí. Stoupám a nebýt vola ve folksvágnu, tak velmi příjemné. Víte mimochodem, co je základem při řízení? Ano, mít otevřené oči a dívat se na všechny strany. To, že neslyším motor neznamená, že tam nejede děcko na koloběžce nebo cyklista. Anebo v mém případě neslyšitelná motorka. Do prdele tak se rozhlížejte. Na kole jsem jezdil se sluchátky na uších a bez jediné komplikace. A proč? Protože sakra používám oči a uši na kole v žádném případě nepotřebuju. Kdybych měl v helmě trochu místa, jezdím se špunty v uších a poslouchám hudbu. Potřebuju jen oči, nic víc. 

Cesta před Podolím byla rozmlácená jako tankodrom. Opravdu tudy jet nechcete. Když už na Bouzov, jedině ze směru Litovel-Savín-Luká-Hvozdečko. Jinak je to na rozbití stroje. A je jedno, jestli auta nebo mota. Stoupání za mnou a baterie drží. Říkám si dobře, nasadíme těžší kalibr. Bouzov, Kozov a zpět. 

Tady pozor na motorce. Jste ve vesnici. Auta jezdí tomu odpovídajícím způsobem. Jste 2 na silnici, ale auto se vám nalepí 2 metry za motorku v 70km/h a tak jedete do zatáčky, brzdíte, protože je zatáčka zrádná a auto jede dál. Prostě ano, troubové z vesnice bez zkušeností za volantem ve starých křápech. Na tyto rustikální individua skutečný pozor, protože jsou hlavním a nejzávažnějším nebezpečím na cestách. Jakmile se dostanete do lokací, kde není moc provozu, modely aut stárnou a navíc se jedná o několik vesnic za sebou, zbystřete a zpomalte, případně vesnické závodníky v křápech pusťte. Kdyby došlo na nehodu vězte, že jsou po uši v dluzích, exekucích, auto mají na černo a tak nějak celkově žijí v šedočerné zóně a nedostali byste z nich ani korunu, potažmo pojišťovna z nich. Policie by to zásadně neřešila, protože tato vesnice je 30km od nejbližší policejní stanice, kde opravdu nebudou mít zájem řešit Frantu z Prdelovic bez peněz. 

Fotím Valáškův grunt, ubytování, kam bych ubytoval leda někoho, komu se chci pomstít, a jedu dál. Zpět do Bouzova do kopce a přes Bouzov směrem do Javoříčka. 

Malinkatá vesnice o pár domech. Jako malý jsem tam trávil také dost času. Část rodiny. Jeskyně. A hlavně se tam každý rok jezdí na dušičky s kytkou. Náckové vesnici vypálili a obyvatele vystříleli. Včetně rodiny. Situaci mi jako malému popisoval děda. Jak tenkrát utíkali přes les večer do Hvozdečka ve snaze si zachránit holý život. Cesta do Javoříčka a z něj nic moc, ale nenechte se odradit. Jeskyně za návštěvu stojí. Když jsme u toho, jeli jsme se podívat na Macochu a silnice byly stejně rozbité jako tady. Asi tak nějak prokletí cest k jeskyním. Čest výjimce a sice Zbrašovské jeskyně v Hranicích, resp. kousek u nich. U Javoříčka jsem po cestě slyšel cvrčky v trávě. To mě pobavilo. Není to něco, na co jste při jízdě dopravním prostředkem zvyklí. Slyšet zvuky přírody. Ptáky, cvrčky atd. A tak beru moji elektromotorku jako rychlé kolo s helmou místo přilby. 

Teď už je terén členitý. Pořádně. Stoupáky, klesání. Nejsem si jistý, zda je to skutečně tak, ale přišlo mi, že má motorka schopnost drobné rekuperace energie. Když jsem jel s kopce dolů, přibyla čárka ve stavu baterie. Nicméně je to zanedbatelné. V moment, kdy otočíte zápěstím a přidáte plyn je čárka v tahu. Moje ponaučení, rozhodně se na rekuperaci nespoléhat. Jezdím tak, že tam žádná není a hotovo. Chci jezdit na jistotu a ne na "možná to vyjde". Jakmile se dostanu do Luké, cesta už je v podstatě rovná a pak klesající. 

https://www.youtube.com/watch?v=faUJ_JqIHI0&list=PLW9_WOS83VDYWJ6ozPQw8bSYhXmigdaia&index=3

Pomalu píši scénář moto videa, tak se snad i dočkáme jednoho filmového videa. Nejen jízdy v POV stylu. Snad na podzim bude konečně čas.