Na Dolní Moravě mě lákalo projít přes visutý most, vyběhnout stezku v oblacích, vyšlápnout si nejbližší vrchol Slamník a na závěr ten kopec dolů sjet na koloběžce. Jak to dopadlo?

Cesta

Jako vždy to začíná cestou tam. Navigace mi na první pohled ukázala směr Šumperk. Neřeším, odklikávám a jede se. Klasika. Jenže hned za Zábřehem se odbočuje doleva a jedu po „staré“. Cesta nic moc se po dalších x kilometrech stává cestou za trest. Hodně špatný stav, uzounké to tam je, ať už to skončí a netrápím auto. Pokud vám navigace nabídne jinou trasu, jeďte jinudy.

Přijíždím do obce Dolní Morava. Radary s měřeným úsekem jsou tady téměř na každém kroku. Za mnou auto Poláků, přede mnou Němci. Tady to žije, říkám si. Měl jsem původně zamířeno na parkoviště P6. Bylo 9 hodin ráno a P6 bylo téměř obsazené. Tak informovala cedule s parkovišti skvěle umístěná při vjezdu do komplexu. Nemělo smysl tam jezdit. Zaparkoval jsem na prázdném parkingu P2. Ten kilometr navíc v nohách mě nezabije.

Spousty Německých aut, Polských a zlomek našinců. Bylo ještě ráno a tady to žilo jako ve dvě odpoledne. Začínal jsem tady z toho mít špatný pocit. Nemám rád zalidněná místa a tím méně na horách. Počítal jsem s tím, že se jedná o horský resort s velkou návštěvností. Jedu dělat fotky, video a vylézt kopec. Ale tohle by mě ani v noční můře nenapadlo, co tu zažiji.  

Z parkoviště k lanovce

Vylézám z auta a jdu si pročíst ceník parkovného. 150,- Kč na celý den. Skvělá cena. V čem je háček? Nabírám výbavu, zamykám auto, zapínám akční kameru a vydávám se na cestu. Mohlo být 9:30 hod. a šel jsem v davu. Okamžitě vypínám kameru a říkám si, že nemá cenu nahrávat tohleto okolo. Trasa byla naplánovaná následovně: Sky bridge 721, Stezka v oblacích, Slamník a koloběžky. Lanovce zamávám a jdu pěšky. Nejsem takový ten typ turisty na horách v teniskách, v upnutých riflích a celkově na první pohled člověk, který na horách nemá co dělat. Začínám se smiřovat s faktem, že jde o masové místo a ne typicky horský zážitek.

Šlapu do strmého kopce a dívám se dolů k lanovce při odpočinkové pauze na nabrání dechu. Dělá se šílená fronta. Většinou kolaři. Velmi brzy se projeví, že je to tu prošpikováno traily. V podstatě kam se člověk podívá sotva vyjdete první kopec.

Atrakce oblasti

Nebylo to vůbec v plánu, ale po cestě ke Sky Bridgi, cestou pěšky pod ním, se dostávám ke štole. První atrakce. Koupíte si lístek, nasadíte helmu, možná stáhnete herní appku do mobilu vytvořenou pro tuto atrakci a jdete. Směle procházím bez zastavení okolo. Tohle není mým cílem.

Kráčím si upravenou cestou a sem tam se naskytne výhled do dáli do údolí dírou mezi stromy. Stoupák není nijak extrémní, ale výška už začíná být znát. Vlevo 2m nade mnou vede trailová trasa pro kolaře. Z ničeho nic se na obloze vyloupne Sky bridge. Zespod vypadá působivě. 

Stojím přímo pod ním a slyším různé křiky i smích turistů. Pochod kazí měšťáčtí turisté. Vypadá to tady jako v nákupním centru. Akorát v horském prostředí. Procházíte trasou pod celým mostem. Vyjdete z lesa a ocitnete se ve volném prostranství, které bylo uzpůsobeno jedinému: vyždímat turisty. Vpravo na kopci lavečky, vlevo Sky bridge, opodál restaurace, automaty s pitím, půjčovna koloběžek, lanovka, Stezka v oblacích a další restaurace. Vše na jednom plácku a všechno odporné. Proč? Protože tohle podle mě hory nejsou. Je to zábavní park zasazený do vyšší nadmořské výšky. Opakuji si, že tady jsem za jediným účelem. Fotovideo. Jdu odzadu. Takže směr Stezka v oblacích.

Stezka v oblacích

Stavba parádní, o tom žádná. Všude okolo mě stovky Poláků, kteří hlučí. Jako vstoupit na farmu. Tady kokrhá kohout, opodál štěká pes, vzadu slyšíme husy a do všeho hýká osel. Strašné. Ale protože vstupenku mám koupenou (360,- Kč) a turniket mám už za zády, není jiná možnost. Přidávám do kroku, abych zmizel hloučku. Ale hned po dvou zatočeních chápu, že není kam. Stezka praská ve švech. Fajn, takže to bude typická turistická šťouchaná nebo zbržděná. Vzpomínám na Stezku Valašku u Pusteven a porovnávám. Je mi líto, Stezka Valaška, ač méně profláklá, naprosto vede ve všech směrech. Ani ty naučné tabule tady nejsou zajímavé. Na Valašce se zastavíte u každé a při čtení textů se úžasem divíte, hltáte informace, koukáte na krásné fotky zvířat nebo čtete o náhodném spojení fotbalu a Valašky. Tady? Super, další zmínka o tom, jak se to tady budovalo a kolik bylo potřeba vykácet stromů a bla bla bla. Suuuuuper.

Při stoupání po stezce v oblacích vidím celkem úzkou kovovou rouru. Pro Poláky, kteří chtějí seshora sjet stezku až dolů. Doporučuje 9 z 10 technických pracovníků. Mě třeba zajímá, jak by to šroubovali, kdyby v tom někdo uvízl. Anebo vůbec, jak by se k určitým úsekům dostali, aby mohli začít šroubovat. Jeví se to jako slušná horolezecká zabíračka. Ale co bychom pro turisty neudělali.

Pokračuji a vidím otce malého dítěte, který jej nutí šplhat po lanové síti. Děcko se šprajclo s brekem a křikem, že dál nejde. Bojí se. Fotr ho tlačí do zadku ať leze. Těmhle lidem bych zakázal už jen vstup na dětská hřiště někde ve městě a na zemi. Ta síť vede nahoru vcelku strmě. Pro to děcko to musí být dost náročný fyzický výkon.

Nahoře se porozhlédnu do okolí a jdu pryč. Když se ohlédnu na vrchol Slamník, který je výš než Stezka a mám v plánu na něj vystoupat, tak je mi jasné, že výhled z něj budu mít lepší. Ze Stezky jdu rovnou na něj. Celé prostranství se mohutně zalidnilo. Je to čistý chaos. Davy lidí proudí jako na Václaváku, mezi nimi kličkují cyklisti, koloběžky, pejsci. Chtěl jsem původně na Sky Bridge, ale toužím chvíli po klidu a sportovním výkonu. Jdu na horu.

Slamník 1232 m n. m.

Přirozený ráz krajiny tady na tom place neexistuje. Vše je zbídačeno lidskou činností. Buď prudce stoupáte, nebo jdete po rovince. Tak vylézám do kopce s vidinou vrcholu, rozbalení svačiny, klidu a nabrání sil. Dobývám vrchol. Další tisícovka na seznam. Krásný výhled a ano, Stezka v oblacích je vtipně hluboko pode mnou. Rozhlížím se a vidím další stavby. Vypadá to jako rozhledna. Udělám několik fotek a celou atmosféru zabíjí nahluchlý Polák, který si vylezl na kopec jen proto, aby si nasadil bluetooth sluchátka a začal hulákat, jelikož teď zrovna a tady má potřebu někomu volat. Neskutečné. Ten zástup blbů dnes neskončí. Nestačily ty zjevy dole v riflích, teniskách, s kabelkami, výstřihy, uřvanými, přesmrazenými od parfémů. Ani nesundávám batoh. Najím se někde jinde.

Sky Bridze 721

Nejdelší visutý most pro pěší na světě. Sednu si na lavečku blízko vstupu na tuto atrakci. Připadám si najednou jako v Prátru. Kolem projde chlap v koženém motorkářském, na nohách moto boty vrzající jako lyžáky. Přestávám jíst, ruku mám asi 10cm od úst, ústa otevřená a zásek. Koukám se na to a po dvousekundovém zmrznutí pokračuji v jídle. Teď už jsem na horách viděl všechno. Most, koloběžka a rychle pryč. Už stačilo. Už toho tady mám tak akorát.

Vstupné na most za 550,- Kč. Fajn. Platím a jdu přes turniket. Normálně by to pro mě byla výzva. Jít tak vysoko nad zemí. Pod nohama mít děravé pletivo, kdy vidíte všechno pod vámi. Dnes? Brnkačka. Stačilo být přinasraný, otrávený, povýšený nad ty okolo a vykračoval jsem si jako pán. Koukám se všemi směry, fotím si pohled pod sebou na boty, jdu jako na procházce. Nedělá to se mnou ani Ň. Míjím jednu skupinku za druhou, které bojují s každým krokem. Projdu kolem jedné rodiny a slyším od nějakého otce za zády: „No jo, pán se asi nebojí, že se mu jde tak lehce“. Ano, normální chůzí procházím po mostě a to jej rozhoupává. V mé náladě se nemám čeho bát. Jednak. A pak tím, že jsme ušli 3 metry po mostě, je jakákoliv šance na přežití při ulomení kusu mostu, lana, nulová. Tak proč se budu držet mostu a cupitat jako podělaný? Navíc rozhoupaný most je slušné core cvičení na balanc a posílení svalů. Zaplatil jsem za vstup, užiju si to. Zjišťuju, že se vypla akční kamera. Došla baterie. Komické. Tady ji nevyměním. Náhradní mám v batohu. Kdybych sundával batoh, brakoval si výbavu, rozhoupával ještě víc most, blokoval průchod (než za 20 minut docupitají dětskými krůčky), tak by mě ti hrdinové asi prokleli do desátého kolena. Kašlu na video. Udělám fotky.

Ke konci mostu mě zastavila skupina hlučných chlapů na výletě, jestli jim neudělám fotku mobilem. Přidávám se k humoru svojí trochou a říkám: „Jasně. Udělám fotku. Chcete mít v mobilu památku, než se urve lano a umřeme?“. Jeden to vzal s humorem. Ten zbytek se držel pevně okrajů mostu s kamenným výrazem ve tvářích. Třeba by to pozůstalé potěšilo až by se našel mobil po katastrofě a oni viděli, že jejich chlapci se dobře bavili. Teda než umřeli. Checht.

Projdu most na konec a zjišťuju, že se nedá projít zpět. Je pouze jednosměrný. Tohle je monstr ojeb. Kdyby bylo vstupné 20,- Kč, fajn, ale 550 a můžeš to projít jen 1x? Jděte do někam. Fakt už. Celá Dolní Morava. Jdu to završit horskou koloběžkou. Co se na tom dá pokazit?

Půjčení koloběžky

Trasa je dlouhá 16km a dolů bych mohl prý přijet za 2 hodiny. Koloběžky se vrací u hotelu Vista. 400,- Kč za půjčení. Obsluha mě nasměruje na trasu, kudy se jezdí. Touhle dobou mám v nohách 25 tisíc kroků. Abyste se dostali na cestu pro koloběžky, musíte do kopce. Trasa není jen pro vás. Potkáte pěší, cyklisty. První svah a jedu dolů. Super. Jako v Koutech nad Desnou. Jen tam byl asfalt a tady štěrk. Jedu kilometr dolů a najednou protisvah. Cože? Proč tady sakra půjčují koloběžky a ne rovnou kola, když musím zase do kopce? Skvělá zpráva. Do kopce jdete další 3km! Potkávám Polskou rodinu. Koloběžky hozené na cestě na zem. Děcka sedí na bobku opodál, trucují a křičí na rodiče. Situaci bez znalosti polštiny překládám na „jsme unavení, máme toho plné zuby, půjčili jsme si koloběžky, na kterých se nedá jet, protože je tady podělaný stoupák a dál nejdeme“. Chápu je.

Po cca 4-5km chůze a vedení koloběžky vedle sebe se dostávám do bodu, kdy je klesání nevyhnutelné. Sláva. S rozběhem nasedám, odrážím se pro nabrání rychlosti a konečně jedu. Užívám si rychlost, míjím cyklisty, brzdím do zatáčky. „Jděte už fakt do prdele!“ Další kopeček. Slézám z koloběžky a jdu pěšky. Všechno je tady upravené těžkou technikou. To nemohli udělat trasu tak, aby byla jako v Koutech, pořád s kopce, max jedna nebo dvě rovinky? Vlastně si platíte za chůzi, vedení koloběžky. Bravo. Tak se vydělává.

Dívám se do údolí a konečně mě čeká klesání. Minimálně na 2 kilometry. Rozjíždím se. Cesta je plná hrubého štěrku, šutrů. Kašlu na to a jedu. Přes cestu je bahno. Koloběžka nemá blatník předního kola. Mám krásně ohozené kalhoty od bláta. Míjím skupinu pěších. Jsou překvapeni, že se tu jezdí na koloběžkách, kolech. Něco pořvávali. Nevím, nerozuměl jsem. Projížděl jsem kolem nich pomalu a bylo mě slyšet, jak brzdím. Tak asi pořvávali sami na sebe. Po chvíli musím zastavit. Mám úplně vytřepané ruce z toho povrchu. Žádný drobný štěrk. Na cestě bylo místo těžby dřeva. Po cestě poházené větve. Dál kolem říčky kameny dobrých 15x15cm. Bezva cesta…

Přijíždím do vsi Dolní Morava. Řídím se dle cedulí s nápisem Koloběžky a směrem šipky. Abyste koloběžku mohli vrátit u hotelu Vista, áno, musíte jít do kopce. Jdete kolem chaty a hotelu Jitřenka. Nenechte se zmást tím, že silnice skončí a nevidíte jinou možnost, než se vrátit a vzít to jinudy. Jděte až k domům před vámi jako k sousedům, projděte kolem domů a lidí na terasách u nich a za nimi, za garážemi je pak neviditelná cestička. Tím je myšlena cesta, kterou máte vracet kolobrndy, vážení. To je ale poděl. Tak to s kolobrndou vylezete a uvidíte Mamutí park, dětská hřiště, adrenalin park. Hotel Vista je u lanovky. Služba za všechny prachy. Nikdy víc.

Kriste ježiši

Procházím kolem lanovky a je téměř nutné se prodírat davem. Cyklisté s koly stojí 200m dlouhou frontu na lanovku. Další posedávají porůznu po trávě. Hned u fronty je nějaké občerstvení. Čepuje se ve velkém pivo. Jó, tak vy jste jiní borci. Nad námi slyším helikoptéru. S úšklebkem se divím, že ji slyším za celý den poprvé, když tu mají takový materiál. Na trail se posilnit pivíčkem. Je mi tady z toho na nic a jistě vím, že to bylo poprvé a naposledy. Dolní Moravo, sbohem. Jsou 3 odpoledne. Tak brzy jsem z hor nikdy nejel. O tyto zážitky ale nestojím. Foto a video mám a nestálo to za ty peníze ani zkaženou náladu. Jediné pozitivum dne? 30 tisíc kroků. Něco pro zdraví uděláno. Nasednout do auta a rychle pryč odsud. Seznam zakázaných míst (Šerák) tak byl rozšířen o další položku: Dolní Morava.

Video zde: https://www.youtube.com/watch?v=Ia_fRok2ua4&t=1477s