Video z celého pochodu zde: https://www.youtube.com/watch?v=mVDDVkAUxww&list=PLW9_WOS83VDZASxdUic4KnKPsslgJ_x7v&index=9 

Jeden z těch horkých, letních dnů, kdy si řeknete, že pojedete na hory, abyste měli pohyb, někam se podívali, ale spíš se těšíte na zimu až hory začnou být horami. Po zkušenostech víme, že hory v létě nejsou pro nás. Pro mě určitě ne. V létě voda, v zimě (jakmile začne být aspoň trochu chladno) hory. Cesta nebyla špatná. Sice se jelo malými vesničkami, ale silnice byla pěkná, žádný tankodrom. Parkoviště Ramzové překvapilo velikostí. Překvapilo proto, že to okolí nijak neprozrazovalo, že by se mělo jednat o nějakou extra lokalitu. Třeba nás to čeká teprve nahoře. Při vjezdu na parkoviště si vytisknete parkovací lístek a při odjezdu pohodlně zaplatíte v automatu. Tohle mají vyřešeno na jedničku. Stejně jako Pustevny. 

Sotva jsme vystoupili z auta a ušli pár set metrů, našli si nás mouchy a neopustily až k vrcholu. Je otázkou, co je horší. Zda nad hlavou poletující mouchy nebo smradlavé spreje na odpuzování hmyzu v letním parnu. Já si zvolil mouchy. Lepší mít nad hlavou chomáč hmyzu, než aby mě bolela hlava z chemického postřiku proti hmyzu, který bych musel mít na tričku, vlasech. Stoupali jsme lesem, přes sjezdovku, pod vleky se sedačkami, kolem jedné lesní chatky a místa s vyvěrající vodou za pravidelného pobublávání. Cesta nebyla nijak záživná. Popravdě celkem nuda, stejně jako jedna trasa z Ostravice na Lysou horu. Taková celkem mdlá trasa, kdy kolem sebe máte upravené stromové porosty (nebudeme si nic nalhávat a idealizovat, Ramzová je dělaná pro lyžaře) a štěrkovou cestu s několika kamínky. Zajímavé to bylo poprvé až u stříbrné sochy kamzíka. Krásně zářil a bylo to poprvé, kdy se člověku naskytl výhled do krajiny. Zejména tedy na jednu sjezdovku vedle druhé. Asi už jsme příliš zvyklí na lepší, a tak nás zrovna tento výhled ničím neohromil. Jdeme dál. 

Natěšení, co nás čeká (ještě jsme byli plní dojmů z cesty na Keprník, která byla skvělá) vstupujeme opět do lesa a zase stoupáme. Cesta už také začíná být zajímavější (kameny, úzké trasy lesem tak akorát pro pěší, borůvky, normální les žijící si po svém). Co mi náladu dost kazí jsou davy lidí. Ono by až tak nevadilo, že jsou kolem vás lidi, ale upřesním, že mi vadil typ těch lidí. Jak jsme později zjistili, na Šerák vede také několik cest a můžete se tam pohodlně dostat lanovkou. Až na vrchol. Nahoře je horská chata, spíš pivnice, a to byl ten pravý problém. Nepotkáváte totiž nadšené sportovce jako jste vy, ale lidi s ponožkami v sandálech a plastovým kelímkem s pivem v ruce, pivními mozoly a v náladě, hlučné. Nahoru se dostanou lanovkou, nahoře se nacamrají, když to nějak slezou dolů, zase je vyveze lanovka. A tak bylo po náladě a příroda nenabízela tolik, aby to cokoliv změnilo. 

Manželka byla od 3/4 trasy nadšená. Ona totiž vnímala rostoucí keře borůvek se zralými plody. Lidská včela. Z keře na keř. Jen ta tmavá ústa a zuby nepůsobily úplně nejlépe. Docela strašidelné, když se radostně usmívala. Horský paradox. Aspoň někdo si tu cestu užil. Pár kilometrů od vrcholu se dostanete na pravou horskou cestu, která už vzdáleně připomínala hřebenovku. Pořád to ale nebylo ono. Stále mi připadalo, že jsem si vyšel na kopec za městem, který má jen víc kamenů a viditelných kořenů stromů. Konečně nějaký přirozený výhled. Na chvíli jsme se zastavili, abychom se podívali do dáli. Byly tam vykácené stromy, tak se ta vyhlídka opět něčím zkazila. O kousek dál byla skutečná vyhlídka, kterou tam kdysi dávno někdo udělal, ale muselo to být dobrých 20 let plus, protože žádný výhled nebyl možný, celá vyhlídka byla obrostlá stromy. 

Dostali jsme se k horské chatě na vrcholu. Tam, uznávám, byl výhled krásný a to na 2 světové strany. Nebylo to panoramatické jako Keprník, ale přesto krásné. Konečně, říkal jsem si. Konečně výhled a ten pravý pocit z hor. Kousek od chaty opět další socha kamzíka, pomník, no a to bylo vše. Byl jsem zklamaný. I kdyby kolem nás nebyli takoví lidé, výšlap za to nestál kvůli těm 5 minutám výhledu na samotném vrcholu. Šerák je křižovatkou a je potřeba ho tak brát. Stejně jako Velký Javorník. Nemám rád křižovatky. Jsem rád, že o nich vím, jen ještě přijít na to, jak se v budoucnu dalším vyhnout. Naštěstí jich není tolik a zbytek výletů po horách vždy stál za to. Jestli je v Jeseníkách místo, které nestojí za moc, je to určitě Šerák. Stejně jako v Beskydech Velký Javorník. 

#serak #ramzova #hrebenovka #E3 #turistika #hiking #leto #hory #jeseniky