Video zde: https://www.youtube.com/watch?v=j4waEON8-Fw

#Hřebenovka #E3 je naší nejdelší hřebenovkou a byl by téměř hřích nevyužít jejích krás. Co se Jeseníků týče, středobodem je Červenohorské sedlo. Jistě, chaty pamatují hlubokou totalitu a při návštěvě mnohých z nich na vás velmi nepříjemně duch staré doby dodnes dýchne. Ale lokalita, to je jiná. Můžete se vydat na západ i východ a čekají vás krásné trasy. Malý Jezerník je na východ.

Vybrali jsme si víkend. Předpověď počasí slibovala slunečno s oblačností. Oblačnost ve výsledku nebyla žádná. Počítali jsme s tím, že bude narváno. Vydali jsme se na cestu v poledne a na místo přijeli kolem oběda.

Červenohorské sedlo bylo ucpané. Z obou směrů stály fronty aut a všichni chtěli na parkoviště, užít si sněhu, hor a krásného počasí. Hodně posádek aut vyzařovalo naprosto jasný stres, neklid, zkratovité chování. Seděli jsme v autě, dívali se na to tragikomické chování a smáli se. Smích poté přešel v úžas a zavržení, jak se takhle někdo dokáže chovat. V odbočovacím pruhu jsme strávili čekáním zhruba půl hodiny. Říkal jsem si, že to ještě není moc. Nespěchali jsme. Nebylo kam. Když svítí slunce na bezmračné obloze, i když je zima, stmívat se bude později. Věděl jsem, že naše vybraná trasa je tak max na 4 hodiny. Těm ostatním se to vysvětlit nedá, buď to v hlavě rozum je, nebo není. Nakonec jsme vjeli na parkoviště. Celodenní stání stálo 200,- Kč. Našli jsme si místo, které nebylo úplně ideální, nicméně kolem nás se projet dalo a kontrolovala i obsluha parkoviště. Byli tam na celé parkoviště jen 2. Nestíhali. Vzali jsme si výbavu do batohů, já vše spustil, nastavil a mohlo se vyrazit směr Malý Jezerník.

Přes silnici u svahu hrála hudba u stánku s občerstvením. Kousek výš bylo další občerstvení s již nachystanými a zabranými lehátky. Lyžaři se slunili. Z 99% jsme potkávali jen lyžaře, běžkaře. Bylo to nepříjemné, protože se pletli na pěší trasy mimo sjezdovky s chováním tady je sníh, tohle je tím pádem naše. Omyl, není to vaše. Naštěstí jsme se brzy dostali do míst, která byla bez běžkařských stop a dost úzká, kam si „prkeňáci“ netroufli. Přesto jsme pár skialpů potkali i tam. Jejich chování se nebylo proč divit. Když jsme viděli, co za individua byla v autech, bylo jasné, že to pak někde musíme potkat venku. A taky ano. Omezení, tupí debilové je velmi slabé popsání. Zapamatoval jsem si, že když v zimě někam příště za sněhem a turistikou, tak vybírat velmi náročné trasy tak, aby se na ně lyžující neodvážili (mnoho stromů, riziko pádu lyžaře apod.).

Dostali jsme se do lesa. Úzká cesta, pěší turisté jako my, slunce svítilo, žádní lyžaři, nálada byla hned lepší. Jako obvykle jsem trasu nahrával. Na Malý Jezerník jsme nikdy předtím nešli. Podle map se mělo jednat o velmi malé převýšení. Okolo 250m. To je procházka. A taky to tak bylo. Výhled nebyl uchvacující, okolo nás byl les, ale trasa je i tak pěkná a bylo co natáčet i na co se koukat. Vzpomínám si všeho všudy na 2 stoupáky. Nic, co by vás vyřídilo, ale stoupání to bylo. Sněhu bylo opravdu dost. Zpravodajství hlásilo 1,75m sněhu. Na některých místech bych i přidal, když jsme se dívali do díry ve sněhu, na jejímž dně byla roura s vyvěrající vodou. Procházky sněhem jsou ty nejlepší.

Po půl hodině v lese se krásně vylidnilo. Směrem na odpočívadlo po trase jsme dokonce potkali jen 3 lidi. Nádhera. U odpočívadla se napojila trasa na Ovčárnu a provoz o poznání zhoustl. Jistě, Ovčárna,

Praděd. Objevili se zase skialpové. Nutno ale podotknout, že dobrá polovina z nich byla na těch lyžích nejistější než já poprvé na kolečkových bruslích někdy ve 12 letech. Což v důsledku vytvářelo nepříjemné, nebezpečné situace a uhýbání na poslední chvíle. Když na tom neumím, jdu si to natrénovat na kopec za barák. Nebo na svah, případně s instruktorem. Jenže ti lidi z aut vylezli, nasadili lyže, a tak jsme to pak s manželkou už brali. Jen jsme se na sebe podívali, řekli, že to, co bylo v autech je teď tady a věc byla vyřešena.

Blížili jsme se stříbrnému vrchu. Tak jsem si pojmenoval uskupení stromů, které jsme měli daleko před sebou. Občas na nás vykoukl zasněžený, zmrzlý vysílač na Pradědu. Jdeme, jdeme a začínáme si říkat, kde to asi bude? Výška 1200 metrů a nějaké drobné, tam by výhled být mohl. A jak se kocháme přírodou, procházkovým tempem se díváme kolem sebe, oznamuji manželce, že jsme dobyli vrchol. Ozvalo se zklamané: „Cože?“. Přece nějaký výhled to je, ale nečekejte nic jako z Keprníku, kdy vidíte široko daleko nebo z Pecného. Tady jsou kolem stromy a je to víceméně plochá rovina. Možná je u toho nějaká lavička na sednutí, ale kdo ví, když byly 2 metry sněhu. Tak jsme si udělali pauzu na teplý obsah termosky, nějaké to občerstvení sušenkami, pár fotek a rychle jsme se balili zpět, protože tam nepříjemně foukalo.

Ta naše část E3 hřebenovky je krásně propojená. Příště to vezmeme od Pradědu směrem k Ovčárně, abychom přidali další část. Něco mi říká, že budu chtít z české E3 vidět co nejvíc.

#jeseniky #zima #snih #hiking #turistika #blog #jasonb54 #MalyJezernik #CervenohorskeSedlo