Řeklo by se, že v pondělí bude na horách minimum lidí. Ne tak na Lysé Hoře.
Video zde: https://www.youtube.com/watch?v=I1x9GKyMPOM
Cesta do Ostravice směrem z Olomouce je horor. Určitě v době 9/2021. Všude po cestě spousta omezení, uzavřené pruhy, práce kolem silnice, rozbourané silnice, stavební práce, změny cesty, čekání na semafory, silničáři. Šílená cesta. To, co by trvalo běžně hodinu a půl trvá 2x tak dlouho. Pokud můžete, vydejte se jiným směrem. Rozhodně nejezděte sjezdem z dálnice na Ostravu směrem Ostravice. Minimálně půl roku budou trvat opravy. Tak rozbouranou trasu jsem ještě neviděl.
Jakmile se dostanete do Ostravice, máte vyhráno. Stačí najít parkoviště hned u hlavní silnice a je to. Ostravice je (bohužel) centrum všech hlavních turistických tras v Beskydech (Kněhyně, Lysá Hora, Smrk). Proč bohužel? Protože ta vesnice je absolutně nevyhovující pro takovou turistickou destinaci. Když to porovnám s Rakouskem (Salzbursko) nebo dokonce i Slovenskem (Vel´ká Lomnica), tak je to jako dětská práce 5 letého dítěte. Nejprominentnější oblast Beskyd a totálně zpackáno. Parkovat lze jen na omezeném parkovišti pro pár aut. Když se vydáte blíže vrcholům, všude jsou značky zákazů stání nebo zastavení. Úzké silničky tak tak pro jedno auto. Vůbec se nesnažte vyjet blíže k vrcholům. Jistě, ušetřilo by to 1-2 km chůze, ale ty nervy nestojí za to. Ať už v létě nebo v zimě. Totálně promarněná šance. Tenhle region by mohl být nejbohatší částí východu České republiky kdyby...
Z Ostravice na Lysou Horu
Zaparkoval jsem kousek nad parkovištěm v Ostravici. Věděl jsem, kam ještě můžu zajet, protože jsem v Ostravici byl už 2x. 2x během zimy. To je v horských podmínkách 1000x horší situace než léto. Byla to teď zářijová brnkačka.
Vzal jsem si z auta výbavu. Nachystal gimbal, mobil, spustil nahrávání videí a vyrazil jsem. Bylo nádherné, slunečné, teplé pondělní odpoledne. Vzal jsem si volno v pondělí, abych nepotkal moc lidí. Lysá Hora je jiná. Může být očividně i pondělí a stejně bude přelidněná. Přivítala mě krásná chata před rozcestím a nálada byla okamžitě ve výšinách.
Na výstup po asfaltu
Překvapila mě opravdu dlouhá asfaltová silnice vedoucí ze strany, kterou jsem se vydal na vrchol já. Trasa měla celkem nějakých 6 km a z toho jsem šel 2 km po asfaltu. Nic proti tomu. Byl jsem rád, že nohy nedostanou tolik zabrat. Toho mě čekalo ještě dost, říkal jsem si. Silnice byla lemovaná stromy. Kolem mě tekla všude voda. Zleva, zprava, střídavě byl slyšet hukot protékající vody. Na našich horách je krásná ta čistota. Jeseníky nebo Beskydy, krásné kapradí kolem vody kouzlí úsměv na tváři. Potkávám po chvíli chůze lanové bludiště/opičárnu. Tam je liduprázdno. Nesmějí tam auta, takže o ní zřejmě málokdo ví. Věnoval jsem se focení květin. Opičí dráha je sice ve videu, ale i kdyby tam obsluha byla, nelákalo by mě to.
Za jak dlouho asi půjde vidět?
Připadalo mi, že jdu neustále do mírného svahu. Velmi mírného. Kdy asi začne to stoupání? Čeká mě minimálně 400-500m výstup. Jestli to začne těsně pod vrcholem, tak potěš koště, říkal jsem si. Zároveň bylo jasné, že to takové peklo jako Smrk v zimě nebude ani omylem. Smrku se říká česká K2 a souhlasí to. Pro adrenalinové nadšence něco, na co v zimních podmínkách strmě přímo za nosem na vrchol, nezapomenete. A tak si šlapu a je to velmi příjemný, mírný výšlap. Když to porovnám například s trasou Karlova Studánka na Ovčárnu, tak je Ostravice směrem na Lysou mírná cesta. Roli hraje určitě mnoho faktorů jako tlak, zdraví, počasí, ale stále je hlavní terén. Po upravené silnici Ostravice - Lysá Hora se zkrátka jde pohodlně. Až moc.
Začínal jsem se po 3 km chůze zklamaně těšit na nějakou "akci". Šutry, kořeny stromů, prašná cesta. Hlavně už ne upravená cesta pro běžné návštěvníky. Ano, nahrával jsem sice po cestě video, ale také chci většinou na výšlapu nějaký sportovní výkon vytěžit. A Lysá hora stále odmítala.
Zatím jediným "zpestřením" byly, jako na všech horách, nesmyslně naskládané kamínky do sloupců. Nechápu, proč to lidé dělají a co to má za smysl, ale je to otravné. Je to u nás opravdu na každém kopečku. Proboha proč? Nechte ty šutry smrdět tam, kde jsou a nevytvářejte z nich blbosti. Když už máte kreativní chvilku, vytvořte něco zajímavého. Kamínky na sebe poskládá 2 leté dítě.
No a kousek dál už byl pomník. Kříž s fotkou a hned vedle větší halda kamení s dalším křížem. Zřejmě oběť hor. Ze všech možných typů a lokací smrti, na horách bych zemřít nechtěl ani za nic. Natož tam mít pomník. Mít pomník na horách je stejné jako "tudy šel jeden amatér a zemřel tady". Může nastat situace, kdy zemře na horách záchranář při nějaké akci. Dobře. I tak bych byl raději, aby mě pohřbili dole. Proč na to mám takový názor? Byli jste někdy na horách v létě? Nemáte šanci přijít k úhoně, pokud máte aspoň minimální inteligenci (vzít si s sebou jídlo, pití a dobré boty). V zimě to chce inteligence 2x více, ale přesto stále není vyžadována úroveň génius. Nicméně i to málo některým stačí ke smrti. Jenže to jsem já a manželka. Je nám vše logicky jasné, jenže když potkáváme na horách, co potkáváme, tak se už není čemu divit, že tam lidé umírají. Přirozená selekce přírody. Blbec umře. Trochu inteligentní člověk nemá šanci přijít k úhoně. Sakra šli jsme v zimě na Smrk, nejhorší možné podmínky, a víte vy co? Totální, bezchybná příprava a vše bylo v pořádku. Pochopitelně jsme tam i potkali blbce na skialpech, kteří ničili poctivě vyšlapanou stopu pro další turisty. Jezdili rychle a kličkovali mezi stromy na čerstvém sněhu. Žádné reflexní prvky. Hlavně hodně křiku... Takže když jdu kolem památky obětem hor, vzpomenu si na taková paka a s úšklebkem jdu dál. Dole dávám fotku Smrku z pohledu výšlapu na Lysou Horu. Je to co by kamenem dohodil. Zimní Smrk ve mně zanechal obrovskou dávku respektu a dal nám nesmírnou lekci ve zkušenostech a v přípravě. Obstáli jsme a zimní Smrk dobyli. Rád na to vzpomínám. Ego vzrostlo toho dne na vysokou úroveň. I když to byl pekelný výstup.
Chvilka k zamyšlení
Když jdete na několik vrcholů v lokaci, tak srovnáváte, hodnotíte, vzpomínáte. Jak bylo kde. Derou se na povrch vzpomínky. A hlavně se dostavuje typicky horský pocit, jak necháváte vše přízemní tam dole. A je to tak. No a pokud máte i výhled, tak doslovně. Hory způsobují tento typický jev. Tak návykový. Odpoutání se od všedních problémů. Od hloupostí. Zaměřujete se na výkon. Na dokonalost. Na výbavu, přípravu, předvídání. A tak mě kolikrát napadne, jak muselo být všem těm objevitelům vrcholů. Průkopníkům vysokohorské turistiky. Vždyť vše nachystat, připravit se, nejlepší možná výbava, počítat se vším, co se může přihodit a potom ten vrchol nakonec dobýt. To je obrovské zvýšení ega. A právem (protože neskončíte jako oběť hor, ale jako dobyvatel). Dnes už je vše objeveno, pojmenováno. Představte si dobu, kdy jen ti nejodvážnější a chytří lidé šli do míst, kam se nikdo jiný neodvážil, aby něco objevili a pojmenovali.
Pojmenoval bych horu Díra. Vystoupáte 2,5 km, abyste se dostali na vrchol Díry. Krásný oxymoron. Anebo pohoří Prdel.
Vznikl by nádherný dialog:
"Kam se chystáš tentokrát?"
"Do Prdele."
"Tak hodně štěstí a šťastnou cestu."
Technika
Jít na vrchol a dělat u toho video chce nějakou techniku. Minimálně mobilní telefon schopný natáčet video alespoň 4 hodiny. Můj vydrží natáčet klidně 6,5 hodiny. Huawei P30 pro je v tomto ohledu obr. Aby nebyl obraz roztřesený, tak gimbal. Koupil jsem si na mobil, akční kameru a bezzrcadlovku Hohem iSteady Multi. A tady začal být problém s baterií po 3 hodinách. Nastavím natáčení tak, abych prošel okolo mobilu a stativu no a gimbal mezitím "umřel". Došla mu šťáva. Stabilzační platforma spadla. Byl jsem nemile překvapený. Předchozí gimbal (DJI Osmo 3) vydržel klidně týden. Muselo dojít na nabíjení. A když už jsem byl v tom, dobil jsem mobil, gimbal i chytré hodinky. Lidi chodili kolem a koukali, co za filmaře tady odpočívá. Ano, v batohu nosím dobrých 5kg elektroniky jen kvůli fotu/videu. Proč ne. Lepší než šaškovat se zátěžovou vestou. Batoh na zádech nevypadá jako z městského gymu.
Vrchol
Stoupáte, stoupáte a těšíte se na výhledy, vrchol. Ty výhledy ano. Jinak je vrchol Lysé Hory jak malá vesnice (ubytování, automat na pití, restaurace, auta). Zklamalo mě to. Jdu na horu, abych si užil přirodu. Tam na mě bafnou auta, automat na Colu a Sprite, číšnice... Fákt super. Totálně zabitý dojem. Když to porovnám s Pustevnami, tam je aspoň kostel, socha, kus přírody větší než moderní doby. A tak by to mělo být. Cesta byla fajn. Užil jsem si kořenů stromů, těžšího terénu po kamenech (po kterých jsem cestou shora dolů potom běžel), neupravených cest. Na to jsem se těšil a užil si to. Proto jdu na horu. Abych nechal moderní dobu dole pode mnou v zapomnění. Takže vrchol Lysé Hory vypouštím z paměti a mám pořád pěkný výšlap.
Cesta dolů
Zpočátku byly cesty nahoru náročnější než sestup. Už je to obráceně. Výšlap nahoru je výkon. Tam si jdete tak, jak uznáte za vhodné. Podle sil, počasí, rozumu (rozplánování situace). Ale cesta dolů, to začíná být pravý adrenalin. Čím více zkušeností a fyzických sil, tím rychlejší sestup. Nasazuju bezdrátová sluchátka, aby mě nakopla hudba a vzhůru dolů. Tohle bude maso. Žádné natáčení, omezování se. Vím přesně, co si můžu dovolit. Cestu dolů znám. Po cestě nahoru jsem pečlivě studoval každý krok. Jedna pasáž, kde se běžet dolů nedá. Zbytek? Jdeme na to!
Jakmile míjím skupinku posledních pomalých lidí, rozbíhám se za rytmů hudby po kamenech. Pokládám nohy precizně jako neurochirurg operující mozek. Jediná chyba a všechno může být špatně. To se ale nestane. Sleduju svoji cestu několik metrů před sebe jako špičkový fotbalista. Každý krok s pokrčenýma kolenama. Stehenní svaly kontrolují každý dopad, směr, odraz. Lýtka jsou nezmaři. Snesou všechno. Vydrží nejvíc ze všech svalů v lidském těle. Obrovskou zátěž. Stejně jako předloktí. To, co jsem šel nahoru mi trvá dolů 1,5x kratší dobu. Žádný můj sestup dosud nebyl tak rychlý jako z Lysé Hory. Tady to jde. Zpomalit nepřichází v úvahu. Tep roste, chci cítit svaly, jak dostávají zabrat. Pocit, že jsem jen nešel na procházku.
Před chvílí jsem tam
Tuhle zatáčku jsem si pochopitelně pamatoval. Věděl jsem, že půjdu po rovině, kde bude stát voda. Kaluže. Pojmenoval jsem si pro sebe při výstupu tuto pasáž jako "lesní výhled ze zahrady baráku na Lysou". Když jsem místo poznal, bylo jasné, že se musím otočit a udělat fotku. Úsměvné. Před chvílí jsem tam byl: na kopci je vidět vysílač vrchol Lysé Hory. Rozbíhám se svižně dál dolů.
#suunto7 #LysaHora #hiking #turistika #Beskydy #Ostravice #vylet #hory #vyslap #NaucnaStezka #Opicarna #léto #video #youtube #cestovani #morava #czechrepublic
