Hiking: Praděd v zimě

Od poloviny týdne bylo krásné, slunečné počasí. Na nebi ani mráček. Předpověď počasí to samé slibovala i na víkend. Nejen lokálně, ale v podstatě pro celou Moravu. Napadlo mě zcela automaticky, že je potřeba toho využít a zajet na hory. Zároveň bylo podmínkou, aby v místě byl sníh. Kupodivu moc na výběr nebylo. Prohlédl jsem webkamery nejznámějších středisek a docela se podivil. Všude sněhu minimum. Až na Praděd. K výběru pomohla i současná situace s cenami pohonných hmot. Za Natural 95 se cenovka za litr vyšplhala na 50,- Kč. Praděd je od nás vzdálený jen hodinu a půl cesty, to je snesitelné. 


Video zde:

https://www.youtube.com/watch?v=tubZadm6G2A


Sobotní ráno jsem se probudil a první věcí po probuzení bylo sáhnutí po mobilu, otevření stránek s webkamerami a kontrola Pradědu. Krásné počasí od rána a dostatek sněhu. Výborně. Skoro bych i přeskočil snídani. Už už, abychom vyjeli. Nebylo potřeba chystat batoh jako na nějakou túru. Tohle je vysloveně procházka po horách. Praděd je i pro malé děti. Dobře, trochu do svahu jdete, ale chodí sem rodiny s malými dětmi. Vůbec nic náročného. 


Přijeli jsme na místo tak akorát. Nahoru (a dolů) se dostanete pouze v určité intervaly po půl hodinách. Zastavíte auto po straně od závory, nahlásíte SPZ, sednete do auta a čekáte na zelenou na semaforu. Jelikož řada čekatelů při našem příjezdu byla až k silnici, utvořil jsem novou řadu. To se pochopitelně nelíbilo těm, co přijeli jako amatéři ve špatný čas a čekali. Dlouho čekali. Mělo fungovat zipování, ale to je něco nad chápání řidičů Renaultů, takže došlo na láskyplné pohledy z okének automobilů. Tak jedete nahoru a před vámi řidič Renaultu, který ještě před chvílí strašně spěchal, ale teď jede do kopce 30 km/h. Prostě idioti tihle řidiči Renaultů.  Ještě chyběl v koloně řidič Felicie a Audi a bylo by vymalováno. To raději zůstat na parkovišti a čekat další půl hodinu, kdybychom tam tuhle skvadru potkali. 


Cesta nahoru by běžně trvala chvíli, ale my jsme tedy nakonec dojeli po dlouhé době na parkoviště. Tam zastavíte hned u vjezdu, zaplatíte obsluze parkoviště poplatek (v březnu 2022 to stálo 600,- Kč) a obsluha vás navede, kde si máte zaparkovat. Pochopitelně, že nás zaparkoval hned vedle blbečka v Renaultu. Říkal jsem manželce při parkování. Jedno slovo. Jedno slovo a jde k zemi. Vylezli jsme vedle sebe z aut a neproběhlo ani slovo. Ani pohled nebyl vyměněn. V autě za sklem velký hrdina, pak jsme vylezli z aut a došlo mu porovnání postav. Byl klid. Vzali jsme si věci, já nastavil kameru a šlo se. 


Na parkovišti nepříjemně foukal studený vítr. To nám náladu lehce zchladilo. Říkali jsme si, snad to přestane. Pohled na svítící Praděd (je to bílá stavba vysílače) ale dodal energii. Na Pradědu jsme byli už potřetí. Já snad popáté. A naposledy. Jel jsem s tím, že si procházku natočím a už se sem nemusím vracet. Přidáno do sbírky, na kterou se čas od času dívám a je to stejné, jako bych tam šel. Pět návštěv opravdu stačilo až až. Navíc už jsme se s manželkou rozmlsali cestováním a Praděd je, pro mě určitě, nuda. Pár nutných fotek okolí (Petrovy kameny). Vyrazili jsme na cestu. 


Lidí bylo opravdu hodně. Bylo to jako přecpaný „václavák“. Odporné. Nemám to rád. Naštěstí se ukázalo, že většina lidí z tohoto „václaváku“ skončila v hotelích okolo nebo na sjezdovce hned poblíž hotelů. Co se dostanete za rozcestí Barborka, Kurzovní, potkáváte 50% množství lidí. Čím dále jste od hotelů a blíže Pradědu, tím počty klesají. Nijak závratně, ale klesají. A to je na horách vždy dobré znamení. Ideál je nepotkat vůbec nikoho, ale to se nám dosud nikde nestalo a bylo jedno, jestli je trasa turisticky exponovaná nebo úplně zapadlá, o které by se nemuselo vědět. 


Nějak v polovině cesty už jsem si to začal užívat. Sníh pod našima nohama pěkně křupal, zledovatělé kusy praskaly, nad námi létala dvě vyhlídková letadla, nebe azurově modré, v mezičase došlo na další fotky. Bylo to pěkné. Už nefoukal ani vítr.


Cesta utekla velmi rychle. Za hodinu či snad hodinu a půl (i s natáčením a děláním fotek, pózováním na selfie apod.) jsme byli 100 m od vysílače. Byl krásný výhled. Otevřel jsem aplikaci na mobilu, která dokáže dle GPS a foťáku určit hory s názvy hor, kam s mobilem namíříte. Byl krásně vidět Keprník i Králický Sněžník. Fotky najdete ve Fotogalerii 2022 na mých stránkách www.jasonb54.eu. 














Původně jsme chtěli nahoru na vyhlídku. Vstupné 150,- Kč za osobu nás ale odradilo. Jednoduše jsme si řekli, jestli chceme investovat 300,- Kč do výhledu (který jsme měli už venku luxusní) nebo ty peníze dáme raději do hamburgerů a hranolek. Jídlo pochopitelně vyhrálo. Na vysílači jsme si dali svačinu a vyrazili dolů. To už jsem nic nenatáčel, jen dělal fotky. Vysílač, ostatně jako všechny budovy na horách, interiérem zklamal. Oprýskané stěny, loupající se zdi, rozbité kryty světel, rozhrkané lavečky na sednutí. Jako i z ostatních takových míst v ČR jsme získali dojem, že se o to nikdo nestará a je to necháno napospas času a dalším vlivům až to spadne nebo vyhoří. 




Celkově krásná sobotní procházka na 3 hodiny se vším všudy. Příště ale raději někam na zajímavější, sportovnější místo. No co čert nechtěl, zrovna, když jsme přišli k autu, odjížděl i milovaný Renault. Vtipné náhody života. Jenže tentokrát už bylo nachystaných na cestu dolů paralelně 5 řad aut! Ne jen dvě. S posměškem jsem si říkal, co bude dělat teď. No a Renault nezklamal. To, co řídilo, mánička, mělo na sobě modré, uplé triko s kreslenými postavičkami z pohádek. Otec rodiny, jak se patří. Za mnou pokračovala řada. Ostatní byly plné. 




Pochopitelně se zařadil se spěchem do čtvrté řady, aby odjel před námi. A víte co? Všichni jeli normálně (takovým způsobem, že jsme je během pár sekund ztratili z dohledu), jen on to zase po cestě dolů brzdil… ale nebyl sám. Asi tam jeli ve dvou autech na rodinný výlet, protože auto přede mnou jelo cestou dolů ještě pomaleji. Renault a tenhle ten. Všichni už dávno dole na křižovatce, já za těmahle dvěma v polovině cesty dolů :-D 




Podpořit život blogu můžete zasláním libovolné částky pomocí QR kódu.




















#jeseniky #hory #zima #snih #praded #hiking #turistika #blog #videoblog #jasonb54 #morava #renault #youtube