Jeseníky navštěvujeme rádi. Je tu mnoho míst, kam si zajít a vrcholy nejsou z poloviny chráněné krajinné oblasti se zákazem vstupu, jako je tomu v Beskydech. O víkendu to byla naše oblíbená oblast kolem Keprníku. Keprník máme rádi, jelikož hřebenovkou je to parádní cesta a těch lesklých kamenů po cestě! 

Přípravy

Už dříve se nám stalo, že nám hlásili silné bouřky. Šli jsme na Králický Sněžník. Vyklubalo se z toho letní počasí bez mráčku. Na tuto výpravu nám také hlásili bouřky. Nicméně jsem si vzal jen lehkého Maca a pláštěnku na batoh. Do batohu foťák (můj foťák neodolá ani kapce). Už po cestě z Olomouce se počasí začalo trhat, vykukovalo slunce. Bylo mi jasné, že meteorologové zase trpěli fantasem a z bouřky nic nebude. To se i potvrdilo. Je to 14km pochod, tak nebylo potřeba s sebou brát jídlo. Stačila svačina. Tyčinka Mars, Kinder. Je pravda, že už jsem měl pak v 7 večer hlad, ale to bych měl i kdyby byl v poledne vydatný oběd. Čím častěji chodím do hor, tím méně jídla s sebou beru, protože vím, že moje tělo už zvládne dost i s minimem. Do hydrovaku 2,5l rozpustit hořčík a přípravy jsou hotové. 

Kde zaparkovat

Auto jsme nechali v obci Filipovice. Jedete tak dlouho k lesu až už není cesta a tam bylo malé parkoviště. Auto zůstalo tam. Upozorňuji předem, že je nutné mít v mobilu aplikaci Mapy.cz. Bez nich vodopád budete hledat těžko. On totiž není zaznačen ani na jediné ceduli po celé trase. 

Cesta k vodopádům

Začínáte v nížině. Nížiny jsou na prd, protože je v nich divný tlak. Nohy ztěžknou a špatně se dýchá, vzduch se ani nehne. Vždycky si vzpomenu na přirovnání k tolkienovu Fangornu. Asi tak si ho představuji. Zapínám aplikaci Relive. Až po návratu zjišťuji, že už je mi na nic. Aplikace Huawei Health teď totiž umí to samé. K vaší cestě nahraje fotky a přidá i hudbu, vytvoří z pochodu následně video.   

Nikde žádná cedule se směrem, kde vodopád je. Když jsme u toho, nikde za celou dobu jsme neviděli jednu jedinou zmínku o vodopádech. Zapínám aplikaci Mapy.cz a jdeme podle ní. Na naší trase jsou cedule, to ano, ale odkazující na Keprník nebo Šerák. Na Šerák dokonce vede cyklotrasa. Budete potkávat dost cyklistů. To je důvod, pro který se k vodopádům už asi nevrátím. Ti cyklisti po cestě… To vážně žádný pěší turista, hiker nechce. Možná i to byl důvod, proč jsme na tomto výletu potkali pěší jen další dvě skupinky. Za 7 hodin. Na jiných místech zcela nemyslitelné. Jinak je tato trasa dost opuštěná a uznávám, totálně jsme si to užívali. Jdete 3 kilometry a nepotkáte živou duši. To je prostě nádhera a důvod, proč jezdíme na hory. Odpočinout si od lidí. 

Začínáte pomalu stoupat a dostanete se k prvnímu mostu přes potok, řeku. Tohle místo si bezpečně zapamatujete. Láme se tady tlak. Vzduch se na tomto místě ochladí a tlak změní. A bylo jedno, jestli jsme šli nahoru nebo pak dolů večer. Chlad, změna tlaku. Jsme na mostě u chaty Vírovky. Mimochodem u chaty jsme si říkali, co je to za smrad. Smrdělo to jako tér. Až po cestě dolů nám došlo, že to tér nebyl. Byla to stará Felicie, do které vlastník lije nějakou sračku, která smrdí hůř než teplý tér. Bohužel to auto kolem nás projelo a my v tom museli jít. Smrad takový, že se mi navalovalo. Dýchat se to nedá, pálí to v nosu, smrdí, kašlete po tom. Ano, Jeseníky mají nejčistší vzduch Moravy. Ale ne mezi chatou Vírovkou a Filipovicemi, kde jezdí tento smradič. Tady od tohoto pána tam dostává příroda pořádně na prdel. 

Cesta je jinak zpevněná. Asfaltka nebo lesní cesta. Jdete, jdete až se dostanete na rozcestí, kam navádí i Mapy.cz. Směrem doprava nezpevněná, neudržovaná cesta skýtající nepřeberné množství nádherných kamenů a kamínků, mraveniště přímo v cestě na kamenu, šílená hejna hmyzu a hlavně stoupák jako na Smrk v Beskydech přímkou od nuly na vrchol. Převýšení 700m. Smrk má 800m. Kdybyste šli doleva po asfaltce, krásnou cestou dojdete k mostu se zelenými trubkami. To je znamení jít do lesa, abyste našli vodopád. Tak byste začali od konce vodopádů. My šli nahoru a dostali jsme se k pramenu vodopádů. Stálo to za to si tím projít? Tráva po hrudník, hmyz na všech místech těla, stoupák jako blázen, propocené oblečení durch? Stálo. Jste nade všemi s krásným výhledem a začínáte od shora vodopádů. Našli jsme v blátě čerstvé stopy od vysoké. Něco velkého tady žije. Ale přece jen moje zanechaná stopa po botě je větší. Nazdar, Jelene!

Vodopády

Celý tento svah, po kterém nešla lidská noha hodně dlouho, jestli někdy vůbec tento rok, byl obsypaný borůvkami. Že sem nikdo nechodí se poznalo jednoduše. Manželka měla hody a borůvky byly tak velké, jako jsem ještě na horách nikde neviděl. Na jednu stranu svačinka pro manželku, na druhou moje nervy ji odtama dostat. Už jsem chtěl vytáhnout foťák a začít fotit vodopády. Scházíme po příkrém svahu k nim. Slyšíme skupinu turistů, kteří šli opačným směrem. Zdola nahoru. Jen jsme se minuli. Asi to vzali přes vodopád rovnou na Keprník. Jsme u něj. Manželka zakládá tábor na jídlo. Já vybaluji foťák a jdu na věc. Vzniklo jen na tom kousku přes 300 fotek. Něco sem přikládám, zbytek bude na mém Instagramu a dále na webových stránkách a další na jiných sociálních sítích. Ano, všude dávám jiné fotky, aby když si mě někdo vyhledá, si mohl zobrazit něco, co ještě neviděl na jiném mém profilu. Dříve jsem dával všude stejné fotky, ale to mě přešlo, protože je nudné. 

Porovnání s Vysokým vodopádem

Cesta na Vysoký vodopád je krásnější, zábavnější a technicky náročnější. Na druhou stranu nestojí vysoký vodopád za moc. Přesným opakem jsou Rudohorské vodopády. Cesta za trest, ale vodopády krásné a je na co koukat po celé délce. Tyto vodopády jsou blízko sebe. Jeden Filipovice a druhý Bělá pod Pradědem. Za návštěvu stojí oba. 

Bylo po 15. hodině a byl čas jít zpět. Když stojíte u pramene, vlevo nemá smysl chodit. Pouze pro borůvky, ale cesta nikam nevede a budete se muset vracet. Pak je tam totiž sráz přímo do vodopádu. Žádný strmý sešup, ale sráz. Kolmice. Pokud chcete jít od pramene až k cestě dole, tak jedině vpravo kolem vodopádů. Občas jsme strany střídali až do bodu popsaného výše. Je lepší se držet vpravo a po té straně hledat cestu. Nad místem, kde byl vodopád nejvyšší jsme měnili strany. Docela se divím, že si to manželka skočila. Z kamene na kamen na druhé straně. Uprostřed tekla voda. Stačí jí mírný svah a má panický strach. Tady 20cm od nohou vodopád dobrých 20metrů sráz dolů zakončený balvany v malém jezírku a ona si to skočí jak laňka přes vodu a kouká se na mě, jakože dobrý, kde jsem? Skákat s foťákem v ruce po mokrých kamenech s vodopádem kousek od bot mi docela vadilo. Děcka bych sem nebral. Na nižší části vodopádu, proč ne, fajn. Ale tady už to bylo o hubu. Jednak jsou ty kameny od vody uhlazené a kloužou. Navíc mají na sobě tenkou vrstvičku čehosi zeleného, co je mokré a po došlapu funguje líp než olej na kachličkách v kuchyni. Když toto pomineme, užijete si prima dobrodružství. A hlavně bez lidí. Adrenalin. No a když se něco stane, tak vás asi jen tak nezachrání. Jednak přímo v místě nefunguje GPS signál. Když jsme dělali fotky s GPS tagováním, tak GPSka nic nenašla. Byli jsme na území nikoho. Mobily hlásili, jak jsme na území Polska a chodily uvítací SMS zprávy, když překračujete hranice. Vodopád je sice na mapy.cz, ale jinde popsaný není. Terén je dost nepřístupný a vodopád je mezi svahy, na kterých rostou vysoké stromy. Netuším, kolik měří záchranné lano, kterým jsou vybaveny vrtulníky záchranářů, ale jsou tu místa, kdy jste pod kaskádou vodopádů a kolem těch vyšších míst jsou zmíněné vysoké stromy. 

Odhadem 80m. Asi bych to raději odplazil jako šnek (jen s krvavou stopou) k asfaltce dolů, než se kymácet na 80m dlouhém laně. Nedej bože se začít točit kolem osy lana nebo si zblízka vychutnat větve stromů. Už jste viděli to video na TikToku, kde se záchranářům roztočí nešťastník kolem osy lana na tom lehátku, které zvedají? Nejhorší horská dráha je oproti tomu zívačka. Spíš simulátor přetížení a viděl bych to aspoň na 6G 😊

Cesta zpět

Dostali jsme se zpět k prvnímu mostu, kde se lámal tlak. Byl jsem fit. Nic mě nebolelo. Ani jsem necítil únavu. Bylo 5 odpoledne. Pak to setkání se smradlavou Felicií. Dojdete do nížiny a tam to na mě padlo. Slunce se chystalo k západu, ale pořád bylo dost vysoko na to, aby nám nepříjemně svítilo do obličejů a zahřívalo nás při pochodu. Radši bych v této fázi zmokl. Mizerný tlak, dusno, vedro, hmyz a vyrojili se lidi z okolí na procházku s dětmi, se psi a to mě spolehlivě otrávilo, už jsem se těšil do auta a rychle pryč. Ano, tato pozvolná cesta vás rozehřeje, připraví na stoupák. Ale když jdete zpět, je to zabiják. S manželkou jsme byli u auta umoření. Říkali jsme si zlaté vrcholy. Stoupáte od začátku, ale jakmile jdete dolů, jde to rychle. Tohle bylo jak pochod městem ve třicítce v plné turistické s batohy na zádech. Vzduch se ani nepohnul. Jsme u auta a necítíme nohy. Třeba by tohle místo bylo super na podzim v době dešťů nebo na jaře po oblevě sněhu. V srpnu? No raději ne. 

Trasa není náročná. Ubylo nás počasí a okolní vlivy. Za…tracený hmyz! Mimochodem repelent nezabral. Z mého pohledu jsem byl od něj jen víc ulepaný a strašně mi smrděl, takže mě rozbolela hlava, když se krásně na sluníčku při cestě zpět odpařoval. 

Hurá, zpátky

Silnice jsou super. Krásné, nové, udržované. Ať jedete kterýmkoliv směrem z tohoto místa. Bělá nebo Červenohorské sedlo. Sjíždíme první kopec a vida, tady asi vážně pršelo. Potkáváme dost motorkářů. No, ne nadarmo jsou tady na všech výstrahových značkách siluety motorkářů. Opravdu. Nikde jinde tohle neuvidíte. Úsek smrtelných nehod – nakreslený motorkář. Pozor zatáčka, motorkář, pozor to nebo hento, nakreslený motorkář. Jelikož už jsem taky jedním z nich, opět jsem si zanadával, jaká to jsou tupá hovada. Ty značky tady mají svoje opodstatnění. Ano, jsou tu krásné silnice a příroda. Což pro mě ale znamená spíš zpomalit, abych si to víc užil. A když je asfalt mokrý, jedu skoro krokem do zatáček. Tady ne, motorkáři přemýšlením přesný opak. Závodní okruh hadra. Sucho nebo mokro. Párkrát bylo hodně nepříjemné vidět, že daný motocyklista svůj stroj absolutně nezvládá. Viděli jste za Covidu, jak policisté v Indii neukázněné občany bez roušek fackovali? Tady by to tak mělo platit na hazardující motorkáře. Čím jste blíž Bruntálu, tím množství sebevrahů slábne a vám se zase vrací nálada a vzpomínáte na tu vodu a těšíte se až napíchnete foťák do laptopu a stáhnete si fotky s dobrým jídlem u ruky.

#rudohorskevodopady #vodopady #jeseniky #hiking #turistika #turismus #vylet #vyslap #filipovice #belapodpradedem #jasonb54 #blog #clanek #viro