To se mi ještě nikde nestalo. A navíc o víkendu. 

Plán na víkend? Ano, ale tento nebo příští?

Vše je otázka plánu. Vše co dělám a teď v množném čísle děláme (po vstupu do manželství.). Ale tenhle víkend to bylo jinak. Něco bylo jinak. Že tam pojedu bylo jasné. Místo už jsem vybral dopředu. Jenže kdy? Jezdívali jsme do zahraničí už v pátky, po tuzemsku z 90% v soboty. Vždy byl plán a minimálně na 14 dní dopředu. No jo, ale manželka je teď těhotná, což skrývá dost nových potíží a překážek, na druhou stranu dává zase "ztracenou" volnost a co s ní. Můžu si prakticky vyjet kam chci a kdy chci bez ohlížení se a plánování pro oba dva. A tady to začalo. V pátek nemá význam jezdit na túry. Buď sobota, nebo neděle. Nebo vzít volno a vyrazit po-čt. Pátky jsou nejhorší až do večera. Všichni mají potřebu už už zabít pracovní týden a vyfiltrovat veškerou frustraci přes páteční odpoledne až večer. V sobotu je to sice ideál, ale bude narváno. Stejný sobotní záchvěv chtění někam vyrazit má mnoho lidí. A hlavně těch, co by měli raději zůstat doma. Neděle? Neprobádané teritorium. 

V sobotu bylo škaredě. Lehce by to zkazilo touho se na horách zase trochu přismahnout, ale to by v zásadě ničemu nevadilo. Je mi fuk, jestli polezu na tisícovku v půl metru sněhu, dešti nebo pod rozpáleným sluncem. V sobotu už byl zkrátka jiný program. Co v neděli? Já nevím, nevím. V neděli? Lidi se budou vracet z hor, silnice budou šílené. Hrozí takoví ti, co ještě chtějí ze zbytku víkendu něco vytřískat po tom, co na horách bláznili od pátku odpoledne přes sobotu a mají dojezd. Na neděli jsem budík nenastavoval. Jen došlo na nabití baterií přístrojů, powerbanky a profouknutí hydrovaku. Uvidíme zítra. 

Neděle ráno. V 8 hodin jsem se vzbudil s tím, že jedu na hory. Žádné přemýšlení. Jeden z těch dnů. Vzbudíte se a máte zcela jasno, co daný den přijde, jak dopadne. Jednou se probudíte do nálady, že dnes si na hlavu nasrat nenecháte ani omylem (a druzí okolo vás dostanou velmi příjemnou dávku asertivity s úsměvem - úsměv na vaší straně, oni si to za klobouček nedají), podruhé s chutí na dokonalý hamburger z mekáče a třetí třeba, že tenhle den si užijete. Já měl variantu tři. Snídaně? Na co? Není čas. Dva pytlíky hořčíku, dva banány na svačinu, dvě kaiserky, obléct, vodu do hydrovaku a nazdar. Pfff, kdybych jen tušil.

Cesta autem

 8:30 hod. vyjíždím. Nikde nikdo. Pár aut přes město. Fajn. Pěkný start. Směr Globus benzina. Natankovat bez čekání, zapnout navigaci (asi ze zvyku, když už tu cestu znám zpaměti, a možná kvůli LIVE dopravním omezením) a vyrazit. Hudba na plné kule, po dálnici příjemná cesta a světe div se, tahle neděle se tváří hodně povedeně. Není možná! 

Už dojíždím do Koutů a tak pohodovou cestu jsme neměli ani nepamatuju. Natož takhle sám, kdy si to člověk přece jen za volantem chce užít víc. Nebudeme si nic nalhávat. Jedu autem sám, obecně rychlost a pak prudkost projíždění zatáček roste, stejně jako hlasitost hudby v reprácích. Směřuju na Kouty-Annín. V mobilu mi aplikace adresu najde během 2 sekund. V autě ta samá aplikace píše NENALEZENO. Zajímavá softwarová hříčka tady to. Parkuju těsně před značkou zákaz vjezdu všem motorovým vozidlům a vyrážím směr les. Takhle pohodovou jízdu směr Kouty jsem snad ještě nezažil. Paráda. Nastartováno mám slušně. Na obloze snad tři, čtyři malé mráčky. Dokonalost. 

Všechny fotky v tomto blogu jsou pořízené mobilem. Pokud nějaké fotky z foťáku upravím, budou na mé FB stránce (fb.com/jasonb54photography) nebo na Shutterstocku (nick JasonB54, jak jinak). 

Výšlap

Do čeho jdu bylo plánováno. Převýšení 700m, trasa na 10km jeden směr a dát si do těla. Akorát jsem měl příliš dobrou náladu. A fyzický výkon na max si plánuji pro dny nasranosti. Vybít se. Porazit dosavadní limit, překročit hranici. Jo, dostavila se super pohodová, nedělní nálada. To bylo za trest. Tahle trasa je totiž fakt nářez. Jednak jdete 10 km neustále do kopce. Žádné střídání nahoru dolů, zpestření. Nic. Záběr. Non-stop. A pak začínáte vespod a při pohledu vzhůru vidíte, kam se táhnou lesy a stromy. Teda ta dobrá nálada se paradoxně dnes moc nehodí. Cesta byla upravená. Tady se jezdí. Zákaz vjezdu nebo ne. Žádná lesní cesta s kořeny a kamením. Můžete to rozpálit sprintem a odrovnat lýtka na prvním kilometru. 

Co s tím? Od rána mám parádní náladu. Počasí je dokonalost sama. Kolem cesty teče řeka. Po směru Poniklý vodopád. A mně by se hodilo se lehce nasrat. Tohle bude peklo s dobrou náladou do pohody. A taky jo.  

Za celou dobu výstupu na těch 10km trasy jsem potkal 4 lidi. Nemám v tom chybu. Nechybí nula. Fakt jen 4 lidi za 2,5 hodiny. Na 10 kilometrech. Neskutečné! Kdybych chtěl, nezažiju to 2 roky. Přes pitomou silnici v Koutech je naproti prominentní vrchol Dlouhé Stráně. Hlava na hlavě. Hnusná trasa, lidí jak kopa víte čeho. A já si štráduju přes silnici na opuštěném kopci, na kterém jsou všeho všudy zpozorovatelní čtyři lidi. 

Příliš velká krása

Dá se to napsat? Bez potíží. Směr Spálený vrch je topka ve smyslu naprostého klidu. Až by se dalo přemýšlet nad tím, jestli to zveřejňovat a nenechat si tuhle trasu "pro sebe". Vydáváte se do hor, abyste vypadli od lidí, ne? Já ano. 

Co vám tady chybí? 

Potok kolem cesty je chráněný vodní zdroj. Jinými slovy bude nejspíš zásobovat Kouty pitnou vodou. O pár metrů dál vidím nachystané červené hrnky pro kolemjdoucí turisty. Tohle se mi například líbí. Ta jiná mentalita. Někdo tam dá hrnky a lidi je neukradnou. Napijí se a zůstanou tam po použití dál. Vyhoďte ve městě nějaký bordel s cenovkou 10,- Kč a za dvě hodiny bude pryč. Někomu se "shodí". 

Lavky na sednutí a odpočinek? Aha. A proto jste si vybrali tisícovku s převýšením 700m? 

Výhledy? Když vám řeknu, že jsou lepší než z Dlouhých strání? 

Fauna, flora? Nádherné horské květiny, jaké jsem na Vozce, Keprníku ani Šeráku neviděl? Nebo jak jsem přímo na cestě spatřil tři ještěrky vyhřívající se až na sprosto bez ostychu? Mobilem jsem cvakl jen dvě. Ta třetí už mi pak přišla běžná :)) 

Stoupáte výš a výš a ani se nechce věřit, že jste začínali úplně dole. Zhruba před 2 hodinami. Všechno je to poctivě vyšlapáno. Pociťujete výšku. I to mírné opalování se na slunci. 

Trasa, povrch

Chvíli mě ten asfalt ze startu nudil. Je tam hlavně pro lesní malou techniku. Ve hlíně šly rozpoznat vzorky pneumatik malých aut. Žádné traktory. Říkám si proč to pokračuje štěrkopískem? A proč tady nikde není značka pro cyklisty? Ani zimní pro běžkaře. Vždyť tahle cesta je jako dělaná pro motoristické závody do vrchu v létě nebo pro cyklisty jaro, léto, podzim, zima. Upravená. Někdo si dal sakra záležet, aby to takhle vypadalo. Okolí cesty je hodně člověkem změněné. Mám rád přírodní trasy, kořeny, trávu, kameny. Tenhle lidský počin bije do očí. A není využívaný? 

Jdu si dál a dál. A najednou slyším lidskou tlumenou zábavu. Mezi stromy, v lese schovaná chata. Před ní auto. A až k chatě vede tahleta upravená cesta. Kousek nad chatou začala tráva. Tak jsme na tebe přišli, zazobanče! 

Musím uznat, parádní místo. Od chaty výhled na Vozku jako na dlani. Na fotce z mobilu to moc poznat nejde, ale perspektiva zkresluje. 

Nějaký panáček si nechal upravit cestu v délce 10km k chatě uprostřed lesů. V téměř naprosté samotě, když nepočítám nás 4 turisty. Ano, závidím. Nepokrytě. Bombová lokace. Klid. Výhledy jako blázen. Když bude chtít sport, může kdekoliv okolo. Bude chtít společnost? Vezme to na Vozku, Keprník, Šerák. Dole značka zákaz vjezdu všem vozidlům. Pokud je to soukromá cesta a má ji jen pro sebe (vynechme lesníky pro první kilometr lesa u dědiny), tak má klidně i sjezdovou dráhu na zimní radovánky na lyžích, saních. Sobota a lezou mi sem lidi? Táák si počká na pondělí odpoledne no. 

Zírám a jen domýšlím všechny možnosti mít chatu v téhle lokalitě a za těchto podmínek. 

Vrchol

Spálený vrch není nijak značený. Nikde žádná cedule ani kámen, nic. Vrchol mi oznámily Mapy.cz. Vidíte na Praděd, na protější kopec, na Vozku. A já si vyfotil tebe. 

Když Spálený vrch, tak ať to i trochu vypadá mrtvě, spáleně. Nenápadná tisícovka, jakou si skutečně užijete. 

Kousek nad chatou, kde začínala tráva jsem začal pochybovat o cestě nazpět. Budu si muset protentokrát odpočinout déle. Tady mi 10 minut stačit nebude, abych zvládl cestu dolů. Byl jsem utahaný. Lýtka v jednom ohni. 2 pytlíky hořčíku směrem nahoru padly. A to si hořčík už přes rok a půl samostatně nedávám. 

Sedám do trávy a vybaluji banán a kaiserky. Dalo by se sedět hodiny a jen tak rozjímat. Pustil jsem si hudbu z mobilu. Nahlas. Široko daleko nikdo. U chaty to neuslyší. Vítr fouká na druhou stranu. Nebýt těch krvelačných bestií, lesních mravenců. Jako by ty malé svině cítily žrádlo. V sobě banán, načínám kaiserku a už to po mně lozí a štípe. Bez nich by to už bylo asi nereálně krásné poledne, odpoledne. 

Vstávat a zpět. Vytahuju foťák. Snad dolů, než dojdu k vodopádu, bude příležitost na pěknou fotku. 

Poniklý vodopád

Rovnováha ve vesmíru musí být zachována a vše krásné musí být vykoupeno něčím... opačným. Scházím dolů a začínám slyšet potok. Jsou 2 hodiny odpoledne. A zdá se, že se lidé ožralí ze sobotních kaleb na chatách začínají probouzet. Najednou je kousek nad Kouty živo. U potoku, u vodopádu. Mimochodem celý prostor toku řeky je chráněn a osazen tu a tam cedulkami zákaz vstupu. Neviděl jsem přímo u Poniklého vodopádu rodinku se psem, jak si vybalili svačiny a neužívali si výhledu z první ruky? Museli sejít svah, ignorovat cedule, udržet ten malý uštěkaný smeták na vodítku, vybalit piknikový set 15 metrů od vodopádu a třešničkou na dortu byla jejich (asi) dcera, raději potomek, který se rozhodl u vodopádu vykoupat. 

Tak fajn. Je to tu. Bizár zas jak malovaný olejovými barvami. 

Zase zpátky v civilizaci. Scházím ten svah nad vodopádem a jdu do zákazu vstupu. Jdu si udělat 5 fotek vodopádu a zase pryč. Nebudu přece rušit siestu těmhletěm. A když už tu něco takové je, vodopád i tok přežije člověka s foťákem, po kterém nezůstane žádná stopa (kromě té digitální ve formě fotek). 

Vodopád je vcelku malý. Nečekejte kaskády a pootevřenou pusu jako u Vysokého vodopádu nebo u Rudohorského. Na druhou stranu dost členitý, široký. Ono je to malé, ale pěkné. Je hned u cesty a tak se dá snadno minout, když půjdete na druhé straně silnice a ne na té, u které teče řeka. Přes svah není z druhé strany vidět. Já ho cestou nahoru tímto způsobem skutečně neviděl. 

Byla to hezká tečka za výšlapem. 

Záznam trasy

Je s podivem, že cesta nahoru byla na 10km. Cesta dolů na 11,5km. Šel jsem stejnou trasu. Jiná tudy ani nevede. Asi jsem se dolů víc coural ze strany na stranu. 

#spalenyvrch #jeseniky #turistika #hiking #jasonb54 #nature #hory