Speleologická jeskyně Třesín – Vojtěchov
Kdysi dávno fungovala v Mladči speleologická léčebna pro děti do 15 let. Ubytovna byla v Mladči a samotná léčba z největší části probíhala v jeskyni pod Třesínem. Tato jeskyně byla veřejnosti uzavřena a nakonec i uzavřena pro léčebné pobyty, jelikož vedení léčebny nedokázalo získat dostatek prostředků pro pokračování léčby, která měla výsledky. Špatný management, zřejmě i žádná reklama a další faktory se sešly. Bohužel.
Nevím, kolik přesně mi bylo let, když mě do jeskyně poprvé vzali neoficiálně. Jako mnoho jiných jsem od dětství trpěl na astma. Oficiálně jsem se již do léčebného procesu nedostal, a jelikož byl můj dědeček extrovert, bohém, dokázal mě do jeskyně dostat svojí výřečností a uměním vyjednávání. V létě jsem pobýval u prarodičů, a tak jsem se jednoho dne ocitl v dědově staré Škodovce, v embéčku, jak se autu říkalo. Jednalo o Škodu 100.
Bylo krásné, letní ráno. Mohlo mi být tak 8-9 let (rok 1993-1994). Nevím přesně. Naložili jsme výbavu (boty do bláta, teplé oblečení, čepice, baterky) do kufru a vyrazili jsme z Hvozdečka směrem na Třesín, Mladeč, rozcestí Vojtěchov. Proč má toto místo neurčenou přesnou lokalitu se mě neptejte. Pro mě je to jeskyně pod Třesínem, přes kopec za Měníkem, a tak se o lokalizaci budu dál vyjadřovat. Přijeli jsme na určené místo, kde dodnes stojí bílá chatka s červenou střechou, kde se převlékali děti i vedoucí skupin, dozor. Děti zvlášť a dospělí zvlášť. Po převlečení do „jeskynního“ jsme se seřadili před vchodem do jeskyně, který má dodnes komunistické dveře jako do paneláku. Přesto, že se čas na chatce podepsal, zůstává stále stát včetně střechy.
Po otevření dveří jsme šli za dozorem, který po 20 metrech, až přestávalo být vidět díky slunci zvenku na cestu, cvakl vypínačem a rozsvítila se světla. Jeskyně byla elektrifikovaná poměrně dobře. A kde nefungovala světla, pomohly baterky, které s sebou každý musel mít. Šli jsme dlouhým tunelem. Pro mě jako dítě byla cesta dlouhá. Po tunelu následovala jedna z největších místností. Tato místnost sloužila k dechovým cvičením, hraní her, zpívání, modelováním čehokoliv z hlíny. V této místnosti většinou zůstávali velmi malé děti. V jeskyni se krásně dýchalo. Vysoká vlhkost a pramínky vody byla všudypřítomná realita. Díky tomu šlo z hlíny vytvářet opravdu téměř cokoliv. Jeskyně poskytovala různé postranní tunýlky, komíny kolem hlavních místností, které se daly skvěle prozkoumávat. Nejlepší dětské hřiště navíc s ozdravnými účinky. Jeskyně se táhla dále vodorovně i svisle. Po úzké cestě, kterou se tak tak protáhli děti, se dalo dostat do výše vybudovaných místností. Dospělí museli využít kovový žebřík, který díky hlíně, vlhkosti neuvěřitelně klouzal. A o stabilitě se také nedalo mluvit, jak si vzpomínám na jednu zkušenost, kdy se mě babička snažila snést na zádech po žebříku dolů. Po chvíli dostala takový strach, že z použití žebříku sešlo. I ona si pamatuje tuto zkušenost a vypráví o ní stále (rok 2020) se strachem. Jakmile jste se ale do velké horní místnosti dostali, ihned se dostavil pocit, že se to vyplatilo. Místnost byla obrovská. Krápníky, desítky různých bust, modelů, postaviček, obrazů z hlíny po předešlých návštěvnících. Byla to krásná podívaná. Místnost se táhla dále svisle a dál pod kopec Třesína. Tyto komíny jsem však nikdy nenavštívil. Bál jsem se. Jednou vzal někdo s sebou foťák. Pokud si to dobře pamatuji, byla to maminka jedné holčičky, která se mi líbila, a se kterou jsme si často v jeskyni hráli. Vzniklo několik fotek. Na první fotce jsem já a neznámý klučina. Na druhé jen já. Na třetí se zmíněnou holčičkou a to samé na čtvrté.
Po ukončení cvičení, volného pohybu a hraní jsme se svolali, seřadili v první velké místnosti a odcházelo se. Vzpomínám si, že se mi pryč nikdy nechtělo. Měl jsem to tam vždy rád. A mám krásné vzpomínky dodnes. Čím více jsme se blížili k východu z jeskyně, tím víc byl cítit venkovní letní horký vzduch, slunce zářilo. Nejvíc si vzpomínám na vůni usychající hlíny na botách a oblečení. Bylo to dokonalé spojení. Rozloučili jsme se s dětmi, převlékli se u embéčka a otevřeli všechna okna. Vycházeli jsme ven kolem oběda a auto bylo vždy rozpálené.
Speleoterapie zabírala a bylo to na mně poznat všemi okolo. Astma se zlepšilo. Později jsem se do speleologického programu dostal i oficiálně na doporučení lékaře. To mi bylo zhruba 10 nebo 11 let. Speleoterapie byla podmíněná ubytováním, pobytem v Mladči. Budova nestála za moc. Ráno probíhala výuka, dopoledne terapie v jeskyni a odpoledne volný režim. Neměl jsem to v Mladči rád. Všechno bylo špatně. Budova, průběh výuky v jedné místnosti všech věkových skupin od nejmenších po nejstarší, dozor, kolektiv atd. Po ukončení mé terapie došlo brzy na uzavření jeskyně i budovy v Mladči. Od té doby jsem kolem Třesína projížděl autobusy do školy a vždy se koukal, jestli přece jen nezahlédnu kolem chatky u vchodu do jeskyně nějaký pohyb. Nikdy jsem už žádný pohyb kolem jeskyně neviděl.
17.11.2020 jsem se šel projít na kopec Třesín. Projít lesem, na čerstvý vzduch v době Covidu-19, odpočinout od roušek. Auto jsem zaparkoval u chatky před vchodem do jeskyně. K mému překvapení jsem uviděl dělníky s kolečky, otevřený vchod do jeskyně. Okamžitě se ve mně vše probudilo! Z otevřeného vchodu byla dokonce cítit moc dobře známá vůně jeskynní hlíny. Všechny vzpomínky se vynořily zaráz. Začal jsem se chystat do lesa, když jeden z dělníků přišel a ptal se opatrnými otázkami, co tam vlastně dělám. Možná mě měli za kontrolu Začali jsme si povídat o mých vzpomínkách a dělník prohodil, že tam mají jeskyni uklízet. Měla by se otevřít na jaře 2021 pro veřejnost. Dostal jsem nejkrásnější dárek za poslední dekádu. Už jen ten pocit, že se tam snad budu moci znovu podívat a všechno si zase prožít, vrátit se do dětství. Bylo to krásné.
Vydal jsem se do lesa mimo cestu. Přímo vpřed lesem do kopce. Po cestě jsem narazil na stavbu, která mi připomínala nějakou formu bunkru z druhé světové války. Kousek za ní byl uměle vytvořený val. Bylo to vcelku jasné. Z mého pohledu. Na valu zřejmě leželi partyzáni a pozorovali shora, co se děje pod nimi na svahu. Možná i kryli bunkr pod nimi, který snad sloužil pro spánek nebo jako skladiště potravin. Z krátké procházky jsem udělal krátké video níže.
#Třesín #Mladeč #Měník #Vojtěchov #jeskyně #speleologie #speleoterapie #astma #léčba #děti #LéčbaAstmatu #turistika #hiking #Morava #Moravia #bunkr #partyzáni