Úvod

Červenohorské sedlo zavedlo závoru před vjezdem na parkoviště. Platba za auto na celý den je 200,- Kč. Placení proběhlo v pořádku, závora funguje. Snad je až s podivem, že ji tady zavedli až letos (2023). Jinak se doteď dalo jaro, léto, podzim parkovat zadarmo. V zimě se platilo díky přetlaku turistů osobně lidem obsluhujícím parkoviště, vjezd.

Přejme to sedlu a snad vybrané peníze použijí na rekonstrukci horských chat. Jednu velkou nevýhodu to má. Kolem závory projede jakákoliv motorka. A protože my, kdo jsme na sedle už byli více než 1x víme, že k němu z obou stran vedou serpentiny s dokonalým asfaltem, tak je to vysloveně zmršené řešení závory. Naprostá většina parkovacích míst byla zabraná motocyklisty, kteří si přijeli na snídani, oběd, večeři při celodenním závodění na zmíněných serpentinách. A že jsou ti dárci orgánů slyšet až na vrcholu Vozky, o tom nepochybujte. Já je tam slyšel. Na parkovišti jsem zahlédl polské SPZ motorek. Ale i české. Sám ještě pořád vlastním motorkuByl jsem také motorkářem, ale tohle nejsou motorkáři, ale svoloč dělající ostudu. Silnice není závodní okruh. Kdybych při odjezdu neviděl přijíždějící vůz PČR (asi až z Jeseníku, protože žádné bližší město není), sám bych je na ta hovada nepatřící za volant ani řídítka zavolal.

Cesta

Trasa od Červenohorského sedla na Vozku je už téměř stará známá. Už to bylo potřetí nebo vícekrát, co jsme tudy šli. Směrem na svah od parkoviště, červená a zelená. Vždycky se zastavím u památky obětí hor a nestačím se divit. Ano, je tragédie, že tu zahynuli lidi. Na druhou stranu až k smíchu, co příhody blbosti vedly ke smrti. A je to každý rok stejná písnička. Do hor vyrazí někdo, kdo není vůbec připravený na to, co by ho mohlo na horách potkat. Je úplně jedno, jestli v létě (úpal, úžeh, dehydratace, křeče, bouřky) nebo zimě (chlad, únava). Přikládám níže jeden příběh Horské záchranné služby přímo z památníku. 

Když jsem se vracel z Vozky, Sedlo pod Vřesovkou, potkal jsem takové dva turisty. On měl na sobě bílé triko, kraťasy do města, bílé ponožky a tenisky. Ona legíny a tričko. Ani jeden batoh. Ona stačila prohodit, že jí to tady strašně smrdí. 5km od Červenohorského sedla. 5 km zpátky nebo 4km do stoupáku na Šerák. „Perfektní dvojka“. Bylo 15 hodin. Na 18. hodinu hlásili deště…

Předtím jsme šli trasu na Keprník, Šerák a já se pokaždé pokukoval po těch kamenech, skálách v dáli s tím, že se vrátím a půjdu k nim. To bylo v plánu dnes. U Sedla pod Vřesovkou nepůjdete rovně, ale doleva dolů. Cesta je to různorodě příjemná, ostatně jako celá oblast. Bylo 20.5.2023. Po 14 dnech dešťů a zamračeného počasí dnes vyšlo slunce. Čekal jsem cokoliv, ale naprosto krásný slunečný den ne. Trasa nabídla úzké průchody mezi stromy i planinu s výhledy. Dokonce jeden přechod přes říčku. Dřevěný „most“ z klád už to má za sebou, ale ono to ničemu nevadilo. Nejednalo se o žádnou hlubokou, širokou nebo divokou řeku. Některé turisty, které jsem potkal při cestě nahoru k Vozce, zaskočilo bahno. Zaznívaly hlášky typu: „Mám úplně promočené boty“ nebo „Tolik vody, kde se to bere“.

Ummm. 14 dnů pršelo. Navíc je po zimě. Sníh roztál. Já nevím, co ti lidi čekali?

Vyřešila sluchátka do uší. Jezdím na hory za klidem a fyzickým výkonem. Lidský faktor mě obtěžuje. Lehce jsem se při neustálém klesání připravoval na to, jaký to bude pěkný stoupáček. Blížil jsem se k Vozce a pořád klesám lesem níž a níž. U říčky se to změnilo ve svah. A je to tady. Zabíračka začíná. A skutečně. Tep 178, pot na čele a začínám cítit, jak zabírají lýtka. Přesně to, co na horách miluju. Různorodost trasy, terénu, výkonu. Po nějakých 20 minutách stoupání a brodění bahnem pozoruji zbytky sněhu. Napočítal jsem 3 kopečky sněhu na různých místech. Stoupání ale není takové, aby to člověka zastavilo k popadnutí dechu. Jistě, v zimě by to byla jiná. Teď na jaře tak akorát kopeček. Po nějaké době vyjdete z lesa, stromů ubyde, trávy přibyde, zatáčka, druhá a už jsou tam. Skály Vozky. 1377 metrů nad mořem.

Vozka

Jde o osmý nejvyšší vrchol Hrubého Jeseníku a druhý nejvyšší v Keprnické hornatině. Převládajícími horninami jsou ruly a svory. Vozku tvoří 7 m vysoké svorové svědecké skály, ve kterých se nacházejí hojné vyrostlice minerálu staurolitu. 

Nejsem geolog ani nadšenec do hornin jakýmkoliv směrem, ale pro mé turistické oko je keprnická oblast skvostem. Nejen kameny, ale i zem se tady blyští. Je to jako chodit po zemi, do které někdo rozprášil stříbro.

Zelená trasa k Vozce byla místy nepřehledně značená. Nejedná se o nic, co by způsobilo zabloudění. Ale místy to dokázalo zpomalit. Nebylo úplně zřejmé, kudy vede cesta. U říčky se rádi zastavovali psi. Chladivá tekoucí voda jim určitě přišla vhod. Dvakrát jsem zajel nohou do bahna až po kotník v domnění, že došlapuju na pevnou zem. Aspoň pak byla příležitost nohu strčit do vody a bahno očáchat. Což mně ani botám nevadí. Stále sucho. Tohle dnes ale není trasa pro tenisky.

Samotné skály jsou mnohem větší, než bylo z cest okolo poznat. Je to krásný blok kamene, kolem kterého se dá dokola chodit. Pro ty odvážnější je i možnost na skály vyšplhat. Nic neproveditelného. Jen je potřeba najít tu správnou stranu. Shora je vidět Praděd (vysílač) jako na dlani. Bohužel výhledy do větší dálky byly v oparu. Na to by bylo potřeba přijít v červenci/srpnu nebo uprostřed zimního azura (prosinec-únor). Zdržel jsem se. Je to krásný plácek vyzývající k odpočinku. Asi tak nepůsobí jen na mě, jelikož dokola byly místa se zbytky ohořelých větví, dřeva. Někdo si dělal táborák. Na nevhodném místě.

Půl hodiny ohřev obědu (bez ohně, díky kapslím uvolňujícím teplo po kontaktu s vodou), vyhřívání se na kamenech, teplé kuřecí s rýží a celkově užívání si pohody. Do chvíle, kdy se vybila bezdrátová sluchátka. Čas vyrazit. Z batohu jsem vytáhl kameru a začalo vznikat video (viz níže ---video---). Cestou tam jsem fotil a cestou zpět natáčel.

Vozka je ideálním startovacím bodem pro další túry. Na Keprník a pak Šerák. Na Keprníku i na Šeráku jsme byli, nebyl důvod znovu natáčet. Směrem dolů tedy!

Cesty dolů bývají zpravidla rychlé. Ostatně to dokazuje i krátké video. Inu, šel jsem rychle. Vazy kolen potřebovaly dostat zabrat.  

Trvání

Příjezd v 8 hodin. Odjezd po 16. hodině. Zdržení po cestě bylo vždy do 5 minut. Udělal jsem fotku tady a tam. Momentky. Žádné složité přemýšlení o čemkoliv. Co taky chcete solo v přírodě vymýšlet? U skal 35 minut pauza na oběd. Zbytek užívání si pohybu a výhledů. Nechodím závodním tempem.

Kdo by si chtěl pobyt prodloužit, dá se projít přes Keprník na Šerák. Dle Mapy.cz je to 4,5km navíc. A pak klidně ze Šeráku zpět na Červenohorské sedlo. Tentokrát bez Vozky. A v nohách 21km jako nic.

Shrnutí sportovního výkonu zde:
https://youtube.com/shorts/hcgLgwhID8o?feature=share

Zážitky z hor

Celou dobu psaní jsem přemýšlel, zda to zmínit nebo ne. Při každém výletu na hory si kromě dojmů a sportovního výkonu odnášíte i vzpomínky na události, které byste nejradši neviděli, nezažili. Nejinak tomu bylo i tuto sobotu.

„Proč? Irénko, já se ptám proč? Proooč?“

Potkal jsem totiž při stoupání promočeným svahem cyklistu. Pro sebe jsem si řekl s posměškem velmi barvitě svoje, ale musím to napsat s cenzurou slovníku i sem. Sakra tohle? Co za exota… zase toto… do prdele…?

Popis cyklo závodníka zběžně: kolo vypadalo jako silniční. Zlob se na mě človíčku, jak chceš, ale rozhodně to nebyl MTB. Úzké galusky, rám skoro jako Favoritka. Odpružení vidlice jsem si nevšiml. Borec cyklo oblečení. Kolo vedl vedle sebe.

Uprostřed lesa, kdy trasa vede bahnem, po kořenech vyčnívajících nad zem, hustou trávou nasáklou vodou, kam zahučí noha klidně po kotník; často cesta nerozpoznatelná (ve stylu jdi si, kudy uznáš za vhodné), plno kamení, stromy v cestě. Podmínky, kde má pěší turista co dělat, aby si na několika místech nepolámal nohy. Místa, kde musíte podlézat stromy, přeskakovat padlé stromy nebo zvolit širokou okliku o nic moc lepším prostředím, abyste se dostali dál. Zkrátka pro pěšího zábavná až náročná výzva. Ale ne. Tady se vyloupne zbloudilý účastník Spartan Race s favoritkou věrně vedenou vedle sebe.

Šerák, cyklotrasy. Beru. Mezi Keprníkem a Červenohorským sedlem žádná cyklotrasa není. Že by chyba dopravního značení? Pro našeho cyklomistra zcela jistě. Co na kole jiní neprojedou, on zvládne! Ani jedna jediná značka, že je trasa schůdná pro cyklisty. Nikde! Taky důvod, proč sem tak rád chodím a ne někam, kde se bude ozývat: „Pozór, jedů“. Ani na Mapy.cz tudy cyklohnuska nevede. No a on k tomu je patřičně pádný důvod. Tady se to, hošku, na kole projíždět prostě nedá! Můžeš být největší cyklomachr na světě, ale tudy fakt né. Drapni závodničku, půjč si helmu a zajeď si támhle kousek pod Dlouhé Stráně, kde jsou kilometry drah všech stupňů dělaných na sjíždění na kolech i krásný asfalt pro koloběžky, cyklisty.

Vzpomněl jsem si na něj s úsměvem při cestě k Vozkovi několikrát. Jakpak se ti tady v tomhle úseku asi jelo? Bwahahaaaa.

Na závěr několik příběhů lidí, kteří tady nechali život. 

Video z celého výšlapu: https://youtu.be/4CqdErF3y1k

#cervenohorskesedlo #blog #jasonb54 #Vozka #hory #turistika #hiking #jeseniky #priroda #nature #naturelovers