Plánování silvestra bylo letos vcelku snadné. Byl říjen a měl jsem vybráno. 

Tahle fotka je ze Hrebienoku, kde mají super koutek s optickými iluzemi, lasery atd. 

Volba

Rozhodnutí padlo na Vysoké Tatry. Vidina sněhu, výšlapu, fotek hor a oslavení příchodu nového roku s ohňostrojem ne jedním, ale několika díky výhledu shora. Najít apartmán bylo stále ještě možné. Možností pravda nebylo tolik, jako kdybych hledal ubytování půl roku dopředu, ale našlo se. A s výhledem na Tatry, dominantu Lomnický štít. 

Ukázalo se, že silvestrovská noc nakonec proběhne jinde. V Prešově. Jednak skutečný ohňostroj, pak cena (za benzín, který spálíme cestou tam, vstupné zdarma) a v neposlední řadě je Prešov nejvýchodnějším místem Slovenska, na kterém jsme kdy byli. Nabízelo se strávit Silvestra i na Hrebienoku, ale vzhledem k ceně bylo zavrženo. Dále byla nasnadě diskotéka v Tatranské Lomnici. Po prohlédnutí fotek potkal akci stejný osud. Příliš malý prostor. Nejedu na hory, abych se pak někde mačkal jako sardinka ve stísněném prostoru. 

Cesta

Ze zkušeností už moc dobře víme, že jet směrem na Frýdek-Místek je sebevražda. Jedeme oklikou. Silnice jsou krásně čisté. Potkáváme jen tolik aut, co by šlo na prstech obou rukou spočítat. Jelo se nádherně. Připomínalo nám to výletní cesty za Covidu. Na silnicích desítka aut od Olomouce až po Rožnov. To jsme tenkrát jeli na Radhošť. Do Rožnova jsme přijeli s půlhodinovým předstihem. Krása. Z cesty jsem byl nadšený. 

Mezi Rožnovem a Makovcem (dědina za hranicemi na Slovensku) už doprava zhoustla, ale nic hrozného. Rozhodně nebyla zácpa, jako když jsme jeli na Slovensko před pár lety v září po cestě z Chorvatska. Když řidič přežije Žilinu, nejhorší místo v jakékoliv cestě do Tater nebo Malé Fatry, tak má vyhráno. 

Ráno ani dopoledne nebylo počasí nic moc, ale odpoledne se vyčasilo a vylezlo slunce. Přijíždíme do Vysokých Tater a máme hodinu předstih. Čímpak to bude asi vykoupeno? Nic dobrého nepřichází zadarmo. 

Zvěropark Gerlachov

Ubytování bylo zaplaceno od 30.12.2022. První den, aby to nebylo jen o jízdě tam a ubytování, byl se zastávkou ve Zvěroparku Gerlachov. Je to kousek od destinace, máte výhled na Tatry. Zastavíte se, zaparkujete, vstupné se neplatí, a když máte štěstí, pohladíte si zvířata, uděláte krásné fotky (www.facebook.com/jasonb54photography)

Tahle minizoo byla jasnou volbou. Alpaky, koně, oslíci, psi, králíci, páv, kachny, výr, papoušek, klokan a další. Ano, mají tady, v Tatrách, klokana. Okolo minizoo byly zbytky sněhu. Teplo skutečně nebylo. A on si tam hopsal ve výběhu. Kromě živých zvířat i jedno vytesané ze dřeva. Ovšem, medvěd. Tatry jsou přeplácané dřevěnými sochami medvědů. 

Není to jen o zvěroparku. V místě je velmi chytře umístěn hotel Hubert s restaurací. A místa na zaparkování bylo také dost. Výhledy máte jakbysmet, dojezdová vzdálenost do oblíbených destinací cca 10km. 

Poprad

Psal jsem do ubytování o času našeho příjezdu ještě týden před odjezdem. Stanoven byl příjezd na 18. hodinu. Paní, která apartmán vlastnila prý bydlí 50km daleko, a proto dřívější příjezd ani není možný. Dobrá. Jedeme nakoupit zásoby do Popradu. 

Poprad měl krásnou vánoční výzdobu. Svítící betlém, anděla a další okrasy. Bylo to skutečně pěkné. Až na stavy silnic, respektive řidiče. Oni Slováci neumí dodržovat rychlostní předpisy. Ani jeden z nich. Když jste ve městě a měla by platit max rychlost 50km/h, Slováci jedou 70. Kde je značka max rychlosti 70km/h, to pro ně znamená dálniční limit. 

Po cestě jsme potkali jednoho pšona v autě. Byl nekompromisně problikáván, trouben a předjížděn. Vykouzlilo mi to úsměv na tváři. Oni skutečně neumí jezdit a jsou postrachem všech silnic. 

Poprad je velké město. Letiště nebylo vidět, ale když ne tady, tak už nevím, kde jinde by mohlo být. Prešov je příliš daleko, a navíc až třetím největším městem Slovenska. Jedině Poprad. Nemůžu říct, že bychom tady nějak bloudili nebo já nevěděl, kam jet i s pomocí navigace (jako v Žilině, nesnáším to město). Bylo živo před silvestrem. Mnoho lidí dostalo podobný nápad jako my, nakoupit zásoby na další 2 dny. 

Stihli jsme si dát v mekáči obědovečeři a jelo se k ubytování. 

Ubytování

Tatra Golf resort. Krásné domy na okraji Velké Lomnice.

Kousek od našeho oblíbeného Natur Resortu. Mimochodem už to není oblíbeným místem. Před těmi x lety, kdy jsme Natur Resort navštívili poprvé to bylo top ubytování. Naprostá špička z celých Vysokých Tater. Jenže letos jsme se na Natur Resort podívali a viděli, jak před ním rostou další domy a zástavba houstne. Přitom celý ten koncept byl dělaný tak, aby zapadli do přírody s krásným výhledem a oni před ně postaví takové obludy. Byl to smutný pohled. No, ještě že to nevyšlo a já nás tam nezabookoval. Očividně by byl zkažený celý Natur Resort dojem. 

Nové stavby Natur Resortu, široko daleko nic, jen výhled na hory, apartmá ve hliněném pahorku posetém trávou, ze kterého vykukovaly jen okna a dveře, přitom uvnitř moderní dokonalost. A vytápění obrazy bylo naprosto skvělé. 

Mezitím čekáme na naši hostitelku. Paní lehce zmatená. Asi nepronajímá dlouho. Dozvídáme se, že je resort Tatra Golf roztříštěn i na soukromé majitele bytových jednotek. Třeba i naše budova B. U které nesvítilo osvětlení. Kdežto u budov, které spadaly pod Tatra Resort vše svítilo. Proboha, vaše hosty opravdu nezajímají nějaké stupidní války mezi majiteli. 

Jenže ono to pokračovalo. Nechávám teď stranou, jelikož jsme hned při otevírání dveří do jednotky potkali sousedy. Což se ukázalo jako daleko větší ničitel nálady. Vymaštěná hovada dělající hluk s nevychovanými spratky dělajícími neustále bordel. Ale měli to po rodičích, geny neschováš. Otevřené dveře na chodbu. Zavřeli je jen tehdy, když před ně na práh do chodby dali posranou plenu. To není žádný vtip… Cigoši v bílém. Uřvaná prasata s lidmi spojená jedině tak lidským vzhledem. Když chodbou nesmrděla hovna z pleny, smrad se dostával přes dveře do apartmánu a kuchyňský kout jsme měli hned za dveřmi, tak byl slyšet hluk (stěny ze sádrokartonu, všude kolem dveří mezery a extrémně hluční sousedé kreténi). 

Nedovedu si představit strávit na pokoji delší než nutnou dobu (sprcha, naspat aspoň 6 hodin). Naplánovaný program naštěstí byl v přírodě nebo obecně mimo apartmán. Nejen kvůli sousedům, ale také pro fakt, že v apartmánu bylo tolik prachu, že jsem po příchodu začal hned kýchat. Ráj pro alergiky. 

Silvestrovský den

Ráno bylo krásné. Ale jak to v horách chodí, ráno je odlišné od odpoledne a večer je taktéž odlišně od rána i odpoledne. Dnešek nebyla výjimka. 

Výhled z apartmánu: https://www.youtube.com/shorts/-zUeE3Z-3rA 

Máme v plánu Štrbské Pleso a výšlap do 2km nad mořem, k chatě pod Soliskem. Žádná lanovka, poctivý výstup. Kritickým momentem bude parkování. To mi bylo jasné dávno před příjezdem. Měl jsem přehled o parkovacích místech a naštěstí jel na jistotu. Dostat se co nejblíže Hotelu Fis. Pokud to tam nepůjde, hledat místo níže a níže až po nejvzdálenější možnost a sice velké centrální parkoviště pod plesem. Měli jsme štěstí. Bylo volné jedno místo u ohrady se sněžnými skútry. Paní si řekla o 10 EUR na celý den jako kompenzaci za to, že tam stojíme. OK, beru. Bez problému. 10 EUR na celý den je běžná taxa všech parkovišť Tater. Manželka byla ještě nastartovaná díky sousedům v ubytování, tak vyrýpávala na paní od skútrů. To chce klid. Zaplať a jdeme! Tohle místo bylo zlaté a byl jsem rád, že tady vůbec můžeme být. Kdyby nás poslala do háje s tím, že to je jen pro zákazníky, tak bychom skončili na centrálním. Bylo plno. Když jsme jen vjížděli do areálu, na několika místech obsluha otáčela auta. I my se před Hotelem Fis před závorou museli otáčet. Nechat babě 10 éček za celodenní parkování tady, tak blízko? Bez keců zaplatit. 

Při naší poslední návštěvě Štrbkého plesa potkali nějací turisté u jezera lásky medvěda. Jdeme mezi mnoha lidmi uprostřed zimní sezóny. Chlupáče potkáváme leda dřevěné. 

Tentokrát nebyla vůbec chuť ani podmínky k tomu, abych dělal z výšlapu video. Udělalo se hnusně. Obloha se zatáhla. Jak asi bude nahoře? Foťák v batohu mám přibalený. Kdyby po cestě přece jen byla nějaká příležitost. Moc jich pravda nebylo. 

Jdeme okolo Štrbského plesa. V zimě nevypadá nic moc. Stromy jsou holé a sníh nikde. V září, když jsme tu byli poprvé, je to úplně jiné kafe. Vsadím se, že by bylo i v zimě, ale pod sněhem. Dostáváme se k bodu, kdy navigace hlásí změnu cesty, ale ta vede přes lyžařskou dráhu. Nedá se nic dělat. Mají to špatně vymyšlené i provedené. Jdeme přes lyžařskou dráhu, stejně jako další pěší turisté, na modrou stezku do lesa. Po pár metrech je zcela jasné, že bez nesmeků tady ani ránu. Takové šikovné udělátko s hroty, které nasadíte na boty a voilá, na sněhu ani ledu neuklouznete i kdybyste chtěli. 

Od počátku lesní stezky stoupáme. Výškové převýšení 500m. Zvládli jsme daleko horší (přes 800m a v závějích, neprošlapaná cesta, za sněžení), tohle není žádná hrůza. 

Přicházíme k lanovce, lyžařské dráze. Musíme ji přejít. Je to celoroční trasa směrem k Chatě pod Soliskem, jediná otevřená pro pěší turisty. Pár lyžařů na vleku hloupě kouká. Jeden člověk má stupidní kec o tom, že je to letní trasa. Plete se. Naštěstí blbců na vleku je doslova pár. Najdou se i normální lidé bez vrabčího hnízda v lebce. Zdraví nás a jiní jsou zticha. Hory nejsou jen jejich a trasy nejsou jen pro lyžaře. Což mimochodem dokazuje i tato cedule, kterých by mělo být po trase mnohem více, aby si to každý uvědomil! 

V polovině cesty začínají padat kapky jemného deště, dělá se mlha. Často při stoupání slyšíme od lyžařů zastavujících u okrajů: „Nic nevidím.“ Jejich hledí přileb se stává neprůhledné díky zamrzajícímu dešti. Mlha ničemu a nikomu nepomáhá. Od poloviny trasy neslyšíme jedinkrát, že jde o letní trasu nebo jiné voloviny. Od poloviny trasy jsou všude cedule a zdatnější lyžaři. 

Manželce dochází síly. Poslední dva měsíce byla z práce nachcípaná. Nemohla trénovat na hory jako já. Propotila oblečení a před námi v závěrečné třetině prudký svah. Tak prudký, že se otáčím a jdu bokem. Kroky dělám na délku 10cm, delší nejdou. Silný vítr s námi lomcuje ze strany na stranu. Na svahu už je jen několik nadšenců. Lýtka dostávají zabrat. Chvíli myslím na to, jak mě sere, že se nadřu jako osel, ale lýtka mi nepovyrostou a nezmohutní ani za nic. Ať už na horách nebo v posilovně. Nazvedané tuny, vyšlapané kilometry, nic. Naštvání mi dodává energii. 

Mnohokrát jsme nuceni zastavit a nabrat dech. Ne, že by byl kopec tak hrozný. Počasí dokáže divy. Vidíme konec lanovek. Chata už nemůže být daleko. Vzpomínám si na prohlížení fotek při plánování cesty a lanovky končily těsně pod chatou. Nebyla přes počasí vidět. Stoupáme. 

Jsme tady. Severní pól byl opět dobyt. Fotka u cedule, se sochou a jdeme do chaty s vidinou uschnutí. 

V chatě nefunguje topení ani není zapálené dřevo v krbu. Mokré oblečení není kde usušit. Navíc chatu obsadila skupina hlučných, ožralých teenagerů. Naprosté většině zákazníků vadí stejně jako nám. Pár extrovertních nadšenců se na ně dívá se zalíbením. Dáváme si oběd a odcházíme. Tohle se nedá vydržet. Takto odpoledne před silvestrem trávit nehodláme. 

Cestu dolů po svých nechceme už ani jeden. Vytahuju „meky“. Naše zachránce, již několikrát. Opět dělají čest svému účelu. Je nám příjemně a můžeme dolů. Ale lanovkou. 

Čeká nás ještě dlouhá silvestrovská noc v Prešově. Šetříme síly. 

Automat na zakoupení jízdenek nefunguje. Je to škoda. Měli bychom díky vlastnictví GoPass karet slevu 2 EUR na jízdenku. Kupujeme lístky u obsluhy lanovky. Je vidět, že ten pán svoji práci bere vážně. Jindy a jinde bych se usmál nad tím, jak někdo v hovně vidí zlato, ale tady v tomhle počasí se nedivím. A to se během hodiny, co jsme jedli oběd v horské chatě, počasí umoudřilo, jak nejlépe mohlo. Dole to vypadalo na další nadílku. 

Zodpovídá za lidi. Ve většině navíc za magory na horách a děcka, když to vidíme, co z lanovky vysedá. Cesta je pohodlná a trvá jen chvíli a jsme dole. Neprofouklo nás, byla to paráda. Udělám pár fotek okolních skal. Vymyšlené je to tu dobře. Cesta vede za kopcem. Kdybychom nezažili ten silný vítr na svahu, tak tady na lanovce ani o ničem nevíme. Proto byli lyžaři nahoře tak zaskočení. Celá cesta lanovkou je pohádka. Bezvětří, klídeček. Vyjedou nahoru a Mordor. 

Před Hotelem Fis na prostranství se stánky probíhá nějaká zábavná akce. Citelně ubylo sněhu i ledu. Tady muselo pořádně pršet. Prohlížíme si skokanské můstky i Vyhlídku v oblacích. Tam už nejdeme. Těšíme se do auta a sprchu před odjezdem na Silvestra. 

Silvestrovská noc

Prešov. Třetí největší město Slovenska. Nejvýchodnější město, kam jsem ochoten zajet. 

Navigace nás stáčí na Poprad. Ať jedete kamkoliv, navigace vás vždy navede na Poprad. Cesta vychází zhruba na hodinu. Cesta je to pohodová. Potkáváme jen několik aut a jinak je klid. Vjíždíme do tunelu, který má 5km. Tak dlouhým tunelem jsme snad ještě nejeli. Neustále klesáme. Cestou z Beskyd do Tater to tak výrazné stoupání nebylo. Chvíli dolů, pak nahoru. Tady si připadáte během hodinové jízdy jako na obřím tobogánu jedním směrem, dolů. Bohužel se udělala hustá mlha. Tak hustá, že i já zapínám mlhovky, protože opravdu není vidět na 20m před auto. To je ta doba, kdy se mlhovky mají pustit. Zpomaluji na 70km/h. V Prešově po mlze ani památky. Výborně. Uvidíme na ohňostroj. Je po desáté hodině večer a parkujeme kilometr od hlavního dění. Chválím manželku za výběr skvělého místa. Auto nepřijde k újmě od pyrotechniky ani od lidí kolem. A dojít ten kilometr pěšky je výborná procházka na rozehřátí. 

Silvestr v Prešově byl nakonec velmi vyvedený. Mají nejdelší hlavní třídu, jakou jsem kdy v životě viděl. Byla to paráda. Kostel, stánky, pódium, hudební program. Kazilo to jen to, že jsem na východě a obyvatelstvo vypadá jako z každého města ČR, kde populace v aglomeraci nepřevyšuje 10 tisíc, a sice vesničani čirou náhodou bydlící už ve městě. Házíme to za hlavu a procházíme hlavní třídu a stánky. 

V jednom stánku nám udělali přímo před očima maso s bramborem. Bylo to výborné. Moje kuřecí i manželčina „sviňa“. Říkám chlapovi vepřové. Nerozumí. Bravčové. Nerozumím já. Sviňa? Jooo, sviňa, ano. Příjemný komický moment. Stejně jako paní od skútrů ve Štrbském plese, která ujišťovala, že tady „papuču“ na autě nenajdeme (myšlena botička od policie). 

Prostor kolem pódia se plní od jedenácté hodiny. Funguje jen zlomek stánků. Tady foťák nemám. Musí stačit mobil. Výzdoba je ale velmi pěkná. Nečekal jsem to, ale líbí se mi tady.

Je 10 minut před půlnocí a jdeme si koupit slaný popcorn. Jak lépe oslavit vstup do nového roku, že? 

Deset, devět, osm, sedm… Ani mi nedochází, že už se to blíží, jak se cpu popcornem. Trochu mě štve, že už jsme u trojky a já ho musím odložit do kapsy. Ježíš, tak klid, né? Kam ten spěch? Půlnoc odbyla, novoroční blahopřání a sledování ohňostroje. 

Všem lidem, je mi jedno, kolik jich naštvu, kteří zakazují ohňostroje, říkám běžte do prdele! Je to jednou za rok a trvá to chvilku. Svalovat zakazování ohňostrojů na majitele zvířat a životní prostředí je retardská hovadina. Díky ohňostroji nechcípne jediné zvíře (na rozdíl od těch tisíců na silnicích) a životní prostředí asi taky nepoloží ohňostroje v jeden jediný den a po dobu 10 minut. No tak se domácí zvířata budou chvíli třepat strachy. Posralo se nějaké zvíře během toho? Upadly mu končetiny? Po zbytek roku je roztřesené a na uspání? Asi těžko. Jen tak mimochodem. Za poslední měsíc v autě jsem viděl nespočet mrtvých psů, koček na silnicích a jednu rozválcovanou lišku. Stovky srn nebo srnců dostanou ťukanec od předků aut nebo kamionů. 

Ohňostroj skončil leda tak ten oficiální. Je 00:011 hod. a začínají létat a prskat ohňostroje od lidí. Deset minut není oslava, že? Je to nádhera a takto má být oslaven konec roku a vstup do nového. Hudba hraje z pódia konečně snesitelná, poslouchatelná, moderní (diskotéková). Ten správný silvestr. 

Vcházíme do budovy B našeho ubytování. Na chodbě smrad od hoven, bordel ze sousedních dveří od děcek i dospělých. Chystám věci na zítra na odjezd a výšlap v novém roce. 

Nový Rok

Tento den jedeme na Hrebienok. Cílem jsou horské chaty. Rád bych došel k Zamkovského chatě, ale po předchozích dnech a mizerných nocích budu rád i za málo, zdržet se na Hrebienoku, prohlédnout ledové sochy. Čistím čočky foťáku, střídám ubrousky jeden za druhým, abych to vzdal. Když sebemenší pohyb víří prach, v takovém prostředí nevyčistíte zhola nic. 

Ráno v ubytování nevypadá nic moc. Hory v šeru, v oparu. Jenže na horách funguje přece výborně přece ta perverze, že? Ano, inverze. Parkujeme ve Starém Smokovci. Vše je již bez sněhu. Nikde nic. Kousky ledu sem a tam na chodnících. Parkovné na celý den 10 éček. Z volných míst si můžeme vybírat. Jsme tu relativně brzy. Je asi 10:20 hod. 

Máme zcela jasno. Lanovkou na Hrebienok tam i zpět, abychom mohli vystartovat od Hrebienoku za tím pravým dobrodružstvím. Vyplatilo se to. Ledové sochy necháváme ledovými sochami. Udělalo se totiž nádherně. Obloha téměř bez oblak, velmi teplo, sluneční paprsky dodávají energii. Vyrážíme na cestu. První zastávkou bude Rainerova chata. 

Je opravdové teplo, sundávám softshell bundu. Tohle bylo na triko. Přesto jdeme po ledu a okolo je vidět i nějaký sníh. Nestačím cvakat fotky. Krásné výhledy na všechny strany. Musím se brzdit. Vím, že chceme někam dojít a při focení běží čas úplně jinak. Cvak, cvak, cvak a půl hodiny pryč. 

Po cestě potkáváme maskota Hrebienoku. Necháváme mu v sudu přivěšeném na krku nějaké drobné, aby se s námi vyfotil a zapózoval. 

Jdeme, jdeme a najednou rozcestí a pod námi Rainerova chata. Říkám, že ne. Nejdeme tam. Vidím totiž daleko nad námi dřevěný most nad vodopádem. Ukazuji, kam jdeme. Manželka z toho nadšená není. Je jí vedro. Má na sobě stále zimní bundu a bojí se svléknout přebytečnou vrstvu. Cesta je to nádherná. Lepší jsme si nemohli přát. Opravdu ne. 

Slunce hřálo, žádný vítr. Nejpovedenější hiking na Nový Rok, jaký mohl být. V oblasti žije dokonce vydra. Čteme naučné tabule, ale vidina stoupání je silnější. Cestou nahoru potkáváme jen několik lidí. Nic hrozného. Najednou slyším vodu. Ano, vodopád. Už jsme tady! Fotím ho s ledovými zbytky. Po cestě zpět dolů už tam žádné nebyly. Stačily roztát. 

Jenže energie máme stále dost a chceme jít dál. Manželka sundává konečně bundu a okamžitě se jí ulevuje. Přehřátí v horách také není fajn. Cítíme se teď už oba skvěle, a proto jdeme až k Zámkovského chatě. 

Nejvýše položená chata v oblasti Hrebienoku. Krásné místo uprostřed lesa. 

Od chaty vede i cesta na Skalnaté pleso, ale to už je příliš a tím pádem se po svačině vracíme dolů na Hrebienok. 

Někdo se nám po silvestru vyspinkal? Při cestě dolů totiž zaznamenáváme zvýšené koncentrace populace na trase. Raději píši názvem populace a ne jinak, více pravdivým a nevybíravým popisem. Tohle je přesně ten materiál, kvůli kterému v Tatrách zasahují vrtulníky a horská služba. Jsme šťastní, že jsme to vše stihli bez takových lidí okolo. S výbornou náladou si vykračujeme po zledovatělých kamenech, po ledu, zatímco koukáme na případy bruslící v nevhodných botách. Vidíme ty 2x zvětšené, vykulené oči, jak sondují, jakým zázrakem jsme schopni běžné chůze na ledu. Nesmeky jsou v zimě naprostým základem i pro ty, kteří do hor běžně nechodí. 

Fajn, jste z města a chcete do hor na procházku. Základní věc, kupte si boty do hor a nesmeky. 

Všechno ostatní už je navíc, luxus, pohodlí, když chcete jen na jeden nebo dva dny za půl roku do hor. Boty vydrží roky a budou sloužit. Nerozpadnou se jako nejnovější Nike nebo Adidas pouhým stárnutím i bez využití. 

Na ledové sochy na Hrebienoku kašleme úplně, když jdou z dálky vidět ty nekonečné davy, fronty a ucpanost. Máme famózní náladu, je krásný den a nebudeme si to kazit. Jdeme k lanovce s vidinou cesty domů. 

Jak byl tento hike náročný je vidět ve videu. Vůbec :-) 

https://www.youtube.com/watch?v=POyGjRSDkGk&list=PLW9_WOS83VDZASxdUic4KnKPsslgJ_x7v&index=3

Druhého ledna 2023

Ještě mi nedochází změna roku. Dostavila se příjemná únava. Akorát na vybalení, psaní článku na blog. Už se těším na úpravu fotek. Tak mějte fajn den a já jdu na to. Pochopitelně bude část výsledku na mém Instagramu (jasonb54_ttv) a další část ve fotogalerii 2023 na www.jasonb54.eu. 

Jako obvykle dodávám, že lze zakoupit trička, mikiny, hrnečky, povlečení, podložky na stůl, podložky pod myš, čepice a další zboží na mém e-shopu: https://store.streamelements.com/jasonb54 

Zásilky odejdou kamkoliv na světě. 

#silvestr2022 #hotelhubert #hory #mountains #hightatras #vysoketatry #slovensko #slovakia #nature #priroda #travel #cestovani #trip #vylet #zima #winter #macinsac #nesmeky #hiking #turistika #TatraGolf #presov #silvestrovskyprogram #hrebienok #strbskepleso #starysmokovec #gerlachov #zveroparkgerlachov #tatranskalomnica #poprad #dovolena #vyslap #solisko #zamkovskehochata #tatry #novyrok