Jedná se o docela přímočarou záležitost. Vyrazil jsem dne 13.12.2020 ve 14:00 hod. 14:25 hod. jsem ocházel od zaparkovaného auta směrem do lesa kopci vstříc. Doporučuji sice všem na hiky chodit dříve, doporučuje se i obecně, ale já brzké ranní hiky nemám rád. Potřebuji snídani a oběd v pohodě a v klidu. V nížině byly 4°C. Přesto je to kopec a hlavně cesta v prosinci, takže jsem si vzal rukavice i čepku do batohu nad obvyklou výbavu: bezdrátová sluchátka X-Tra Soul s LED svícením, lékárnička, proteinová tyčinka, pití; Mac in Sac bundu, kdyby začalo pršet či sněžit (moje čtvrtá vrstva).

Jako bod začátku hiku jsem si vybral obec Řídeč. Ať přijedete ze kterékoliv strany do obce, váš orientační bod, Vysoká Roudná, je nejbližší a nejvyšší bod na dohled kolem obce, a podle toho směřujte jízdu. Odbočka směrem ke kopci je kousek od Obecního úřadu. Ke kopci vede cesta směr hájenka. Bohužel hned z kraje je cesta opatřena značkou zákaz vjezdu všem automobilům, motocyklům. Nutnost zaparkovat dost daleko pod kopcem znamená kilometry navíc. Tato vzdálenost se různí podle toho, jakou trasu si vyberete. Můžete jít vlevo směrem na hájenku a po klikaté trase pomalu nahoru anebo to vezmete po přímce k vrcholu.

Já to vzal od zaparkovaného auta před značkou se zákazem vjezdu po přímce k vrcholu a byla to cesta lesem, zarostlou plochou s uschlou vysokou trávou. Tuto cestu běžným turistům opravdu nedoporučuji. Ano, jednak je to sportovní výkon, který na 100% rozproudí krev a vyžene tepovou frekvenci hned ze startu do režimu spalování tuků. Ale zadruhé je tato cesta plná nástrah, je značně nepohodlná. Popadané stromy, vrstva mokrého listí také nebyla ideál, všude trnité keře, bahno, hustý porost malých stromků a velmi, ale velmi strmý výstup. Přeskakujete, přelézáváte, podlézáte, odstraňujete trní z oblečení. Vaše tempo tímto způsobem bude pomalejší, no nadřete se ale víc. Výstup po přímce jsem vzdal v polovině cesty na kopec. Začal jsem cítit únavu v nohách, svaly lýtek dostaly zabrat i za ten kousek a podle mapy v hodinkách byl vrchol ještě daleko. Bylo potřeba ušetřit síly. Jednak na výstup až na vrchol a poté na cestu dolů. Věděl jsem, že dolů už půjdu za tmy, což se mi potvrdilo dříve, než jsem čekal.

Existuje i „výletní“ trasa na kopec. Půlku tvoří asfaltová trasa, která byla pro cyklisty. A půlku tvoří nezpevněná lesní cesta využívaná těžkou technikou (v lese se těží dřevo po napadení stromů kůrovcem). Je docela dost možné, že asfaltová trasa je vcelku až na vrchol kopce, ale nahoru jsem šel po své vlastní ose a dolů jsem několikrát zabloudil. Na kopec a z něj vede mnoho tras a značení je sporadické. Ať jdete kteroukoliv cestou, je vždy značena dvěma bílými proužky na stromech. Všude. „Odpočinková“ trasa se klikatí pod kopcem a dle mého odhadu výšlap prodlouží na 9 km záležitost. Já šel trasu 6 km (polovina přímkou, polovina po cestě). Pokud se vydáte na kopec v podzimním nebo zimním období, doporučuji za světla vyjít nejkratším možným způsobem i za cenu velké fyzické námahy. Cestou zpět za tmy se musíte spoléhat na 2 věci: na svítilnu na hlavě (nebo na jiný zdroj světla) a na mobilní aplikaci Mapy.cz. Bez ní je sestup pro dobrodruhy. Jak už jsem psal, kopec je protkaný cestami bez značení, resp. všechny cesty mají bílou značku. I s aplikací Mapy.cz jsem potmě několikrát zabloudil a vracel se. Jelikož jedno zabloudění může vydat i na zbytečný kilometr nebo více, když jste na konci sil, není dobré se začít motat na místě. Stanovte si přímku mezi vrcholem a místem, kde parkujete a snažte se od přímky odchýlit co nejméně.

Není toho moc, na co by se dalo po cestě koukat. Několik oplocených obor, jeden posed pro myslivce, zahlédl jsem cestou lesem srnku, jeden výhled, zamrzlé stromy a nahoře vysílač. Cesta nahoru je sportovní výkon z 99% a podívaná z 1%.

Jakmile dojdete k chatě Hlučná samota, jste dle Mapy.cz na vrcholu kopce, který je ve výšce 660 m.n.m. Chata je v létě jistě příjemným místem (prostor ohniště, kolem chaty dost místa, k chatě vedou 4 cesty a z toho jedna cyklostezka), ale v prosinci vypadala více než nepřívětivě. Padla mlha, mráz už byl citelný. Na stromech byl led. Nejen námraza, ale i půlcentimetrový až centimetrový led. Žádné další stoupání už mě od tohoto bodu nečekalo, aktivita i tělesná teplota klesla. Z hlavy se ztrácí teplo nejvíce. Vytáhl jsem z batohu čepku i rukavice. Po prozkoumání map v hodinkách Suunto 7 jsem ale zjistil, že nedaleký vysílač (cesta vlevo od chaty) je postavený ve vyšší nadmořské výšce, než je udávaný nejvyšší bod Vysoké Roudné. Vydal jsem se tedy k němu. Cesta vedla nezpevněnou cestou. Za několik set metrů jsem v mlze spatřil vysílač a hodinky hlásili nadmořskou výšku 672 m.n.m. „Severní pól dobyt“. Vrchol jsem pokořil, padla tma a byl čas se vydat co nejrychleji zpět do Říčné. Posvačil jsem po cestě proteinovou tyčinku, zapnul svítilnu na sluchátkách a vyrazil jsem směrem dolů. Bylo více než jasné, že budu muset jít jinou trasou, než jakou jsem šel nahoru. I se svítilnou na sluchátkách nebylo vidět díky mlze, zatažené obloze a pochopitelně tmě uprostřed lesa.

Neměl jsem dost nabité hodinky Suunto 7 před začátkem hiku (50%), a proto jsem cestu zpět již nezaznamenával. Hodinky hlásili baterii na 20% na vrcholu kopce. Měl jsem bohužel zaplou přesnější GPS (záznam polohy po sekundách), což baterii vyčerpává mnohem více než úsporný režim (záznam trasy 1x za 10 sekund). K tomu nejdůležitějšímu ale posloužily výborně a to bylo hlavní. Během cesty dolů se vyply úplně. Cesta nahoru zabrala cca 2 hodiny. Cesta dolů už podle tras na mapách a podle pocitu v nohách zabrala mnohem déle. Baterii mobilu jsem šetřil na svícení a aplikaci Mapy.cz (data, GPS). Padla tma a krásné zimní stromy, které jsem si fotil zledovatělé po cestě nahoru, se „probouzely“. Cestou zpět mě bombardovaly ledovými kusy, které padaly z větví. Dělalo to celkem slušný hluk, a když mi nějaké kusy přistály na hlavě, na ramenou nebylo to příjemné. Hlavně jsem se párkrát dost lekl. Stromy vypadaly na dobrých 20 metrů výšky. Pokud se vydáte na Vysokou Roudnou v tomto období (prosinec), doporučuji chodit uprostřed cesty, silnice. Nejen kvůli atakům kusů ledu, ale kolem cest a silnic je většinou nějaké křoví. Jak se soustředíte na pochod dolů, koukáte se na nohy s minimem světla, párkrát jsem to schytal i do obličeje od „neviditelných“ šlauchů rostlin. Dolů vede mnoho tras dle aplikace Mapy.cz. Některé trasy ve skutečnosti ani neexistují. Došel jsem k místům, kde měla být cesta a tam byla oplocená obora, jinde zarostlá louka s vysokou trávou bez jakýchkoliv známek toho, že tam někdy vedla jakákoliv cesta. Na můj vkus je zaznačeno pod kopcem cest mnoho a tyto trasy jsou velmi matoucí stejně tak jako značení na stromech. Několikrát jsem zabloudil a vracel se zpět na rozcestí, abych zkusil jinou trasu. Trasa dolů s kopce se natáhne, i když nebloudíte. Je potřeba s tím počítat. 

Po cestě nahoru nebo dolů uvidíte 2x ukazatel směru s nápisy. První je hned dole před vstupem do lesa u hájovny, kam se autem stejně nedostanete a navíc je úplně k ničemu, a druhý je až na samotném vrcholu, taky na nic. Používejte mapy v hodinkách (Suunto mají perfektní mapy), aplikaci Mapy.cz v mobilu anebo kombinaci. Na druhou stranu je toto místo ideální, pokud si chcete z 15km hiku udělat 25 kilometrový. Tady to nebude žádný problém a rozhodně nebudete mít pocit, že jdete po stejné cestě po páté. Po celém kopci se opravdu dá chodit mnoha způsoby, mnoha cestami.

U tohoto kopce dle včerejších zkušeností doporučuji výšlap v podzimním či v zimním období v dopoledních hodinách. Odpoledne (14+ hod.) už je pozdě. Padne tma a v lese není vidět na krok. Protože jde o lesní cestu střídavě s asfaltem, doporučuji si vzít zdroj světla. I se zdrojem světla má cesta dolů nepříjemné úseky (hlavně díky mokrému listí, ledu, bahnu, kamenům). Trasa je vysilující díky velkému převýšení. Jdete neustále do kopce. Po cestě jsem zaznamenal 3 rovinky, kdy si odpočinete. Výstup po přímce je velmi strmý. Cestou dolů musíte koleny dost „brzdit“. Na rodinný výlet tohle místo podle mě není. Děcka tam nic neuvidí a vy taky ne. Jde o sportovní výkon více než o zážitek. Ať už na kole nebo pěšky. Co se mi nelíbilo byly 2 krmelce hned u silnice. Podle jejich vzhledu jsou zvěří využívané (chybějící sežrané obilí, stopy pod krmelcem v bahně, trus). Z krmelce na takovém místě nemá jistě zvěř nic moc požitek a ani turisté, když tam za tmy něco potkají.